Vesnická školo okolo roku 1900 @museum.de

Ticho! Ticho, prosím! No tak, snad vás nemusím prosit!

Anebo někdo touží po rákosce? Tak, dnes si probereme a zopakujeme malou násobilku. Vyndejte si břidlicové tabulky a pisátka a začínáme. Pište: jeden krát sedm je sedm, dva krát sedm je čtrnáct, tři krát sedm je dvacet jedna, čtyři krát sedm je dvacet osm …

Vážení návštěvníci, raději byste se tu měli chovat potichu a nenápadně, jinak by se pan učitel mohl rozčílit. Je totiž velmi přísný, no, skoro by se dalo říct: Nejsou s ním žádné žerty.

Kdo to tady klapal … ehm … klábosil? Kliemt? Byl jsi to ty?

Ne, já jsem to nebyl, pane učiteli, opravdu …

Kliemte, já tě varuji naposledy! Pokud tě opět nachytám, jak tu klapošíš … ehm … ne, klábosíš, tak dostaneš rákoskou na holou!

Tak dál: devět krát sedm je šedesát tři …

Víte, já tu stojím už dlouho a patřím takříkajíc ke zdejšímu inventáři. Tady, na levé straně, na psacím pultu, ten čáp. Nebo spíše čapí dáma. Samička nebo sameček, to je vlastně jedno, lidé to u nás stejně nepoznají. V každém případě, tady ve škole vládne tvrdý režim. Kdo nedává pozor nebo si dokonce dovolí odmlouvat, dostane rákoskou na zadek. A kdo do školy přijde se špinavými nehty, dostane rákoskou přes prsty.

Přitom sem chodí jenom chudé děti z okolí, které doma musí na poli či na statku pomáhat a tvrdě pracovat. To pak není divu, že tu občas dokonce usnou únavou v lavici. A samozřejmě, že nemají čisté nehty.

Šest krát devět je padesát čtyři, sedm krát devět je šedesát tři, osm krát devět je sedmdesát dva …

A – mezi námi – pedagogické schopnosti našeho vesnického učitele jsou dosti omezené. Nejednou bych si tu taky nejraději – odpusťte– malinko zdřímla.

Kliemt!

Ano, pane učiteli!

Kolik je tři krát devět?

Tři krát devět … hmm … tři krát devět …

No tak, bude to?!

Tři krát devět …

Kliemte! Sednout! A dnes zůstaneš po škole!

No jo, Richard je malý snílek. A s čísly taky není moc velký kamarád. Teď chudák musí navíc zůstat po škole. Hned za Vámi, tam má učitel svůj pokoj. A komu to ve škole dopoledne moc dobře nejde, ten tam musí odpoledne sedět a opisovat malou násobilku. A když pak přijde pozdě domů, dostane vyhubováno taky ještě od rodičů.

To mi věřte: Být dítětem taky není vždycky největší potěšení.

Kdo to tady klapal … ehm … klábosil? Müllere?

Ne, já jsem to nebyl, pane učiteli, opravdu …

No dobře. Kde jsme to byli? Ach, ano:

sedm krát dva je čtrnáct, osm krát dva je šestnáct, devět krát dva je osmnáct …