Mluvčí: Mysleli jsme i na ta nejmenší zvířata. Protože bez hmyzu by nebylo ani přírody. Stará se o to, aby stromy dávaly plody, ale samozřejmě je také potravou pro větší zvěř. Jistě, i hmyz se musí něčím živit. Například berušky mají rády mšice. Malinkaté mšice se rády zdržují v květech, na rostlinách nebo v jemných kvítkách stromů a pomalu je požírají. A najednou se objeví slunéčka sedmitečná, mšice pochytají a kvítky zachrání.
Sova: A zrovna lidé přitom mají takový strach z hmyzu. Kolem prolétne mrňavá vosa, a už panikaří. – a najednou staví hmyzí hotely. Co takhle raději soví hotel?
Fox: Soválie, teď se zase zbytečně vzrušuješ ty. My lišky a sovy přece chceme svou svobodu. Nepotřebujeme hotely. Ale tady ti mrňouskové, jako jsou včelky, vosy, motýlci nebo mouchy, ti musejí mít na zimu suchý domeček. Koukni, a ti chytří lidé nastrkali do hmyzích hotelů všemožný materiál, tam si své místečko najde lecjaký malý létající tvoreček. Dřevo pro divoké včelky nebo brouky, sláma a seno pro berušky, jíl a písek pro vosy.
Sova: Některé druhy hmyzu hotelu využívají, aby vyvedly své mladé. Především včelky a vosy. Je to přece jen dobrá věc, takový hmyzí hotel.
Fox: Ale řekni mi, k tomu mě napadá pořád jedna otázka. Zkrátka to nechápu. Jak se u všech všudy do těch našich jezer dostaly ryby. Přece nenapršely z nebe?
Sova: No, to máš trochu jako s tím hmyzím hotelem. Tady přiložil ruku k dílu člověk. Podobně, jako vystavěl hotely, osadil naše nová jezera rybami. Ty tlusťoučké zlaté rybky v našem nádherném lomu tam v každém případě přinesl člověk. Občas s sebou přinesou jikry na peří a nohách i ptáci – myslím tím z „přírodních“ jezer. Přinesou je s sebou, ani o tom neví.
Foto: © SOMV gGmbH
