Ložnice @museum.de

Milý deníčku, nedávno mě jeden z těch lidí, kteří pracují tady v muzeu, moc vylekal. Téměř mě nahoře načapal – a to by byl konec s mým novým, krásným životem. A proto si teď pro všechny případy v každé místnosti musím najít úkryt.

Tady v ložnici to není vůbec žádný problém. Pod oběma postelemi nebo ve skříni je místa dostatek. A v nejhorším případě můžu skočit také do džbánu na mycím stolku. Nebo do nočníku. Všimnul sis, jak vybraný vkus měli ti lidé dříve? Všechny nádoby, které stojí na mycím stolku, pocházejí se stejné série:

Mísa a džbán nahoře a nočník a miska na hřeben a kartáč dole. Jsou vyrobené z kameniny a jsou bíle glazurované a hezky vyzdobené růžovým vzorem! Skoro jako měli králové a princezny! Koupelna tady nejspíš není, proto si ráno ze džbánu nalijí trochu vody do misky a umyjí se. Pak si učešou vlasy, vyprázdní nočník a … den může začít!

A když se večer vrátí domů a venku je velká zima, tak si k pohodlí pomůžou malým trikem. Vidíš tady ten velký, plochý kámen? Takové kameny se zahřejí v kamnech a pak se položí do postele. A v posteli je hned hezky teplíčko. No, možná … kdyby si obě postele přistrčili blíže k sobě a nespali by každý zvlášť, možná by jim bylo taky trochu víc teplo.

My, myši, spíme vždycky dohromady, tak říkajíc na jedné hromadě. Tak nám není zima. Jenom mně, osamělému toulavému myšákovi – když mně je v noci zima, tak mi pomůže jenom trochu slámy, ze které si udělám malé hnízdečko. A po slámě se taky hned porozhlédnu, vzadu v zahradě. Možná najdu dokonce taky pár slepičích peříček nebo kousek mechu …