Karl Benjamin Preusker (čti karl benjamin projsker) @museum.de

22. září 1786, když Johann Wolfgang von Goethe (čti johan volfgang fon géte) právě pobýval na cestách v italské Vicenze (čti vičenze), se v saském Löbau (čti lébau) narodil Karl Benjamin Preusker (čti karl benjamin projsker). O čtyřicet let později bude již zmíněný Goethe (čti géte) číst knížečku s názvem „O prostředcích a účelu zkoumání dávnověku vlasti“ a na obzvláště pozoruhodných místech vloží mezi stránky květinu. Tato knížečka nepochází od nikoho jiného než od důchodního Karla Benjamina Preuskera (čti karla benjamina projskera).

Preusker (čti projsker) byl kromě své práce na důchodním úřadě v Großenhainu (čti grósenhajnu) také vášnivým badatelem dějin a historikem. Jeho kniha „Pohledy na pravěk otčiny“ založila saskou archeologii.

V Großenhainu (čti grósenhajnu) byl tento mnohostranně nadaný samouk také považován za neobvykle aktivního občana, který se neúnavně dobrovolně angažoval v zájmech města a jeho obyvatel. Tak založil mimo jiné živnostenský spolek pro pracovní vzdělávání, spořitelnu a školku, kam mohli pracující rodiče odkládat děti.

Až do konce života se Preusker (čti projsker) snažil předávat lidem znalosti a informace. Po vzoru své myšlenky umožnit vzdělání všem a podporovat celoživotní učení otevřel Preusker (čti projsker) v roce 1828 v Großenhainu (čti grósenhajnu) občanskou knihovnu s využíváním zdarma. Byla to první veřejná knihovna v Německu.

Preusker (čti projsker) pracoval neúnavně na knihovnickém systému, který by nenechal žádnou sociální oblast nezohledněnou. Měly k němu patřit i knihovny ve věznicích nebo ve starobincích.

Ve stáří byl Preusker (čti projsker), jemuž vzdělávání tak leželo na srdci, nazván „veteránem knihovnických věd“.