Lidé mladší doby bronzové a rané doby železné pohřbívali své mrtvé v žárových pohřebištích. Od Horní Lužice až po řeku Pleiße (čti: plajse) se v odstupu pouhých několika kilometrů táhnou hřbitovy s často i stovkami hrobů z této doby. Tolik hrobů neznáme z žádné jiné prehistorické epochy. Na rozdíl od ukládání vzácných bronzových předmětů nelze u tohoto pohřebního ritu zjistit rozdíly mezi chudými a bohatými zemřelými. Tehdejší lidé zřejmě zacházeli se svými mrtvými stejným způsobem. Spolu s obětinami je předali ohni. Poté hliněnou urnu naplnili popelem a pohřbili.
Zvláštností urnových hrobů z této doby je bohatá výbava keramikou. Na cestu na onen svět doprovázejí zemřelé celé sady nádobí. Nebyly to jen schránky na jídlo a pití, ale spíše posvátné a obětní nádoby pro pohřební obřady a pro zásvětí. Zcela určité formy nádob sloužily vždy stejnému účelu a byly seřazeny podle určitých zásad. To vidíte uprostřed místnosti na hrobové výbavě z rané doby železné, která byla nalezena u vesnice Niederkaina (čti: nýdrkajna), a také společný hrob z Liebersee (čti: lýbrzé). Přehled zde nalezených nádob si můžete prohlédnout ve vitríně vzadu.
Vlastní urna je vždy přikryta pokličkou. Vedle urny stojí často malá zdobená nádoba se dvěma oušky a také sada skládající se z nádoby na nabírání pití, například džbánu a misky. Sloužily pravděpodobně úlitbě bohům. O něco dále od skupiny uren se nacházejí větší nádoby na zásoby, šálky a misky. Po okrajích hrobové jámy či nad nádobami byly uloženy střepy dalších nádob. Někdy se jednalo o druhou spálenou sadu samotných přidávaných nádob. V případě většího počtu pohřbů se používaly dokonce dvojité sady nádobí. Urny ve tvaru domu, stylizovaného lidského těla nebo malé modely pecí ukazují, že urna a hrob byly považovány za příbytek zemřelého či dokonce za jeho obraz.
