Toaleta @museum.de

Milé tetinky, milí strýčkové, bratranci a sestřenice v Markersdorfu! Vlastně jsem už měl být dávno u Vás. Nemusíte si o mě ale dělat žádné starosti. Píšu Vám tento pohled, protože Vás chci ujistit, že se mám dobře. Cestou k Vám jsem objevil malý domek, který se mi moc líbí a který je velmi zajímavý. Už jsem tady taky všechno prozkoumal. V celém domě se všechno točí okolo života lidí, kteří tu dříve žili, a je tu spousta podivných věcí. Právě jsem si zalezl do malé místnůstky vzadu za domem, abych Vám v klidu mohl napsat. Připouštím: Moc dobře to tu nevoní, ale ta místnůstka je přímo stvořená k tomu, aby zde člověk mohl v klidu vyřídit všechny věci, které jsou zapotřebí. Proklouzl jsem sem dole pod hnědými dřevěnými dveřmi, ale jinak bych sem taky mohl vlézt dírou ve tvaru trojlístku nahoře ve dveřích.

Jenom se ptám, proč lidé staví před všemi pokoji dveře, když do nich pak vyřezávají díry? A k čemu tento malinký domek asi sloužil? Vejde se sem nanejvýš jeden člověk a ten tu taky nemůže dělat nic jiného, než se posadit tady na tu lavičku … která má ještě navíc podivný poklop, který vypadá skoro jako poklička na hrnec. Odtud by se hezky dalo dívat z okna ven, kdyby tady nějaké okno bylo … Hm, na co ten domek je? Nemám tušení!

Moji milí, vidíte, život dřívějších lidí je pro mě zčásti ještě pořád hádankou. Jistě se tady dá objevit ještě spousta dalších věcí, a proto tu zatím zůstanu. Nedělejte si o mě starosti. Mám se dobře a doufám, že vy také.

Posílám vám spoustu hubiček a pozdravů,

váš myšák Wutz