Prádelna @museum.de

Tedy, já nevím, proč lidé dělají kolem hygieny neustále takové divadlo. Den praní, malé prádlo, velké prádlo, pilné pradleny a tak dále a tak dále …

Čistota je samozřejmě velmi důležitá, to Vám potvrdí každá zkušená kočka. Ale, pokud se ptáte mě, stačí: drsný kočičí jazyk, dostatek času a trpělivosti. Nejdříve si člověk – ehm … tedy kočka … - najde hezké místo na sluníčku, a pak začne u tlapek, které se musí pořádně olízat, a pak si těmi čistými tlapkami otřete do čista tlamičku a uši – to je moc důležité! A potom břicho, ocas a záda. A když jste hotoví, začnete zase od začátku. Tak jednoduché to je!

A zdejší prádelna se opravdu výborně hodí pro můj očistný rituál, protože ve sklepě se nachází topení, a tak tu je pořád hezky teplíčko. Můžu se tu na zemi krásně roztáhnout a úúúúplně v klidu se mýt a lízat a mýt a lízat …

Samozřejmě ale ne, když je právě den praní. To tu pak vládne velký rozruch, pořád někdo chodí ven a zase dovnitř, kočka tu nemá ani chvilku klidu. Selka, její dcera Linda a děvečka mydlí prádlo, drhnou je na valše a kartáčují a vyklepávají a ždímají a suší a mandlují a … a všechno možné, co já vím.

To všechno se musí zvládnout v jeden jediný den, protože jinak se ta všechna příprava nevyplatí … to tvrdí alespoň naše ženské.

Celá procedura se vždy odehrává podle stejného plánu: Nejprve se musí ohřát voda ve vyvařovacím kotli, pak se nastrouhá mýdlo do horké vody, do které se namočí prádlo. Potom mají svůj velký výstup valchy – a jádrové mýdlo. A pak se drhne a drhne, až všude kolem stříká pěna. Při máchání ženy vyklepávají a mačkají prádlo v čisté vodě tak dlouho, dokud nejsou vypláchnuty všechny zbytky mýdla.

Poté se prádlo pověsí na šňůry a nechá se přes noc uschnout. Jen mezi námi: Módní vkus rodiny Kliemtových nebyl zrovna nejvybranější: plandavé spodky a vytahané košilky … Když jsem kdysi žil na pařížském dvoře … no, vraťme se zpátky sem! V každém případě se pak musí suché prádlo vyžehlit. Na to se používá mandl – přístroj se dvěma válci, mezi kterými se jednotlivé kusy prádla protahují. Nebo se do ohně položil litinový blok, nechá se rozžhavit a pak se strčí vzadu do žehličky. Váhou a teplem bloku se prádlo vyhladí a vyžehlí.

A za necelý měsíc tohle divadlo začíná opět od začátku. Tolik práce a přitom by to všechno mohlo být mnohem jednodušší, kdyby si lidé udělali denně jen dvě nebo tři hodinky čas a věnovali se soustředěně své čistotě … nebo alespoň péči o svou umělou srst – no, jak říkají: svému oblečení.

A co týče mě, tak já nyní udělám přesně to: dopřeju si po té náročné práci malou přestávku … vyhledám si pěkné místečko … a věnuji se péči o mou srst … možná si malinko zdřímnu … Ach, provádět návštěvníky může být taky dost namáhavé. A proto se teď s Vámi loučím. Vy tu samozřejmě můžete ještě chvíli pobýt a užít si mého skromného království. Můžete také zavítat k ovcím a podívat se, jestli tam je všechno, jak má být. Já se teď stáhnu do ústraní. A brzy mě můžete opět poctít svou návštěvou: Na shledanou!