Z Königshainu do světa @museum.de

Sova: „Z Königshainu do světa“ – nemyslete si ale, že by snad šlo o dělníky z kamenolomu. Ti většinou pocházeli z blízkého okolí Königshainu. Dovolená totiž nebyla, tedy minimálně zpočátku, a později to byly dva nebo tři dny za rok. To jediné, co se odtud opravdu podívalo do širého světa byla nečekaně - žula. A jen se podívejte, kde všude je ještě dnes k vidění!

Mluvčí: Sova má pravdu. Přesto tu máme budovu, kterou si königshainští mohli sami prohlédnout, i se svým minimem volného času. A taky se ještě jednou dostáváme ke Carlu Adolphu Gottlobovi von Schachmann. Nebyl jen malířem, toulajícím se po lesích v okolí Königshainu. Roku 1774 nechal na hoře Steinberg na jižní straně Königshainu vybudovat vyhlídku. Malý bělostí zářící chrám, jehož mohutné pilíře pocházely z našeho kamenolomu.

O 70 let později se naše žula nepoužívala pouze pro zakládání nových budov. Není divu, protože teď musela zajistit bezpečnou dopravu železnice. Musel se postavit vysoký most a vybraným materiálem byla žula z Königshainu. Most má délku 475 metrů a byl dokončen roku 1847. Vede u Zhořelce přes řeku Nisu a spojuje Německo s Polskem, přesněji řečeno města Drážďany a Vratislav. Patří k nejstarším železničním mostům v Německu.

A Zhořelec byl cílem žulových kamenů z Königshainu ještě jednou. Tentokrát potřebovala novou budovu městská spořitelna. Roku 1911 byl na náměstí Postplatz vystavěn nádherný rohový dům, ve kterém sídlil kromě spořitelny také matriční úřad, správa hřbitova a pohřebnictví. Podívejme se na fotografii spořitelny trochu pozorněji: Ty velké kvádry na fasádě jsou z königshainské žuly.

A pokračujeme na Kap Arkona na Rujáně. Kap Arkona je 43 metrů vysoké strmé pobřeží na severu ostrova. Zde stojí dva majáky. Ten malý hranatý navrhl známý architekt Karl Friedrich Schinkel a byl uveden do provozu roku 1828. Později byl vedle něj postaven vyšší maják. Ten byl zprovozněn roku 1905 a stojí na solidním základě – a vy už určitě tušíte! Na königshainské žule.

V Berlíně stojí od roku 1949 velký památník padlým vojákům Rudé armády. Je to Sovětský památník v Treptowském parku. Žuly zde bylo použito 40 000 metrů kubických. Na prostranství stojí tři metry vysoká postava matky, která truchlí nad svými padlými syny, a je vytvořena z jediného bloku žuly z kamenolomů v Hilbersdorfu.

V mnichovském Olympijském parku byla zase žula z Königshainu použita, řekněme, ve své obvyklejší podobě: dlažbě. Byla dovezena do města nad Isarou v době výstavby, tedy v letech 1966 až 1972, a od těch dob leží na chodnících a náměstích Olympijského parku návštěvníkům doslova u nohou.