Pracovní podmínky @museum.de

Mluvčí: V areálu někdejšího podniku na těžbu a opracování žuly v Königshainu nebyla samozřejmě pouze kuchyňská zahrada, kantýna a kamenolom. Za chvíli projdeme současnou zahradou s malou dílnou, ve které se dělalo všechno pro to, aby bylo možné z velkého žulového bloku vytesat stejně velké dlažební kostky, a aby jich samozřejmě bylo co nejvíc. Ve skutečnosti se zde vyráběly téměř výhradně žulové dlažební kostky pro výstavbu silnic. Nicméně byly i výjimky. K tomu se ale dostaneme později.

Takže, zde, kde je dnes zahrada, byl dříve dílenský dvůr. Tady nerostly ani pampelišky, protože všude kolem stály žulové bloky k opracování a bylo potřeba dost místa na skladování hotových dlažebních kostek a samozřejmě pro jejich další přepravu. Pro kryté dílny se u nás používal také název psí boudy. Měly tři stěny a střechu, aby byli dělníci chráněni před větrem a deštěm. Kamenné bloky se sem ukládaly v bednách naplněných pískem. Kameny jsou sice těžké, ale snadno se na krajích lámou. Na zdi s fotografiemi je starý snímek z roku 1920. Je na něm odkládací prostor se psími boudami a kamennými deskami pro další zpracování.

V ostatních dílnách se vyráběly nástroje, které byly potřebné pro opracování kamene. Tehdy se ještě nedalo zajet do stavebnin a rychle si koupit kladivo, kleště nebo pilu. Většina věcí se vyráběla a opravovala přímo tady.

Sova: A bydleli vůbec všichni ti, co tady pracovali, v Königshainu?

Fox: Moje maminka mi vyprávěla, že maminka její maminky ráno často vídala přicházet spoustu dělníků z okolních vesnic. Představ si, že šli pěšky celou cestu z Arnsdorfu, Thiemendorfu, Hilbersdorfu a z mnoha dalších vesnic tady v okolí. Někteří měli rádi lišky, a měli občas nějaké to dobroučké vajíčko pro maminku maminky mojí maminky, nebo nějaké sladké plody. A jiní taky jeli na kole. Ale to zas nebylo tak často. Kdo si tehdy mohl dovolit kolo!?