Zahrada pro kuchyni @museum.de

Mluvčí: Zahradu, která je součástí kuchyně, jste v kamenolomu pravděpodobně nečekali. Ale představte si, skutečně byla využívána, protože v budově, do které se za chvíli podíváme, byla svého času kantýna. Dělníci přicházeli do práce brzy ráno. To znamená, že tady většinou i snídali a obědvali. Malé „vitamínové bomby“, jako je petržel nebo třeba čerstvý kopr, byly oblíbeným kořením pro dochucení hustých eintopfů a vydatných bramborových salátů.

V malé zahrádce byla také vždy umístěna dřevěná káď, do které se sbírala dešťová voda. Tady si dělníci před cestou z kantýny do kamenolomu nabírali pitnou vodu na další směnu.

Zahrada je mimochodem také místem večerního dostaveníčka obou našich zvířecích pomocníků, staré lišky a její létající kamarádky sovy, kalouse ušatého. Obě se nám později ještě samy představí. A teď se spolu podíváme do muzea, abychom se seznámili s drsným životem dělníků v kamenolomu; nejen mužů, ale i žen.

Sova: (pobouřeně) Později, později, proč později? Jsem sova Soválie. Bydlím tady nahoře a k prohlídce můžu taky leccos říct. Nakonec, je to tady přece můj domov. A samozřejmě také Tvůj, starý lišáku.

Fox: (konejšivě) Ale no tak, Soválie, vždyť víš, jací jsou lidé. Koruna Stvoření a vždycky musí být první. Neboj, však my se ještě ke slovu dostaneme. Ale teď se pěkně podíváme do muzea, pojď, vím, kde je pootevřené okno, proklouzneme dovnitř. Nemusíme se těm našim hostům hned ukazovat.