Funkční model soustavy lanových jeřábů @museum.de

Mluvčí: Čím více žuly se těžilo, tím hlubší byly lomy. To znamená, že kámen bylo nutné nejprve vyzvednout, než se dostal do dílen. V muzeu můžeme dobře vidět, jak vývoj elektrických zařízení změnil práci v kamenolomu. První dělníci museli ještě všechno zvládat ručně, tedy vlastními silami. Po vynálezu elektrických zařízení (což bylo mimochodem zhruba od roku 1912), převzaly řadu prací stroje. Což ovšem také znamenalo, že tu museli pracovat dělníci, kteří tyto stroje uměli obsluhovat a případně je dokázali i opravit. Podívejme se na náš model soustavy lanových jeřábů. Je menší než systém, který byl kdysi v provozu v kamenolomu. Ale je na něm dobře vidět, jak bylo možné žulové bloky přesouvat.

Sova: Takže máme tu dva sloupy. Mezi nimi je napnuté ocelové lano, pod kterým se vozíky mohly pohybovat sem a tam. Vlastně to je teda víc lan. Vozík se nemusel pohybovat jen sem a tam, ale mohl i nahoru a dolů. A to už bylo pro dělníky enormní ulehčení, když byl do provozu uveden lanový jeřáb. S takovým jeřábem to samozřejmě šlo mnohem rychleji.

Fox: (koulí očima...) Rychleji... Jasně. To lidi považují vždycky za neuvěřitelně skvělé, když to jde rychleji – to jsem nikdy nechápal. To, že je to lehčí, vyžaduje to míň síly a tím i míň námahy, dobrá, to chápu. Ale rychleji? To mi nejde do hlavy, lidi a zvířátka se tady prostě liší.

Mluvčí: Lana takového jeřábového systému musela být velmi silná. Byla samozřejmě o mnoho silnější než ta na našem modelu. Protože takové lano mohlo bezpečně unést břemena o hmotnosti několika tun. V Lužici se první lanový jeřáb používal od roku 1901. A co se týče lišky. Na jedné straně má samozřejmě pravdu. Lidé chtějí neustále rychleji a dál a výš. Ale představte si: Kolem roku 1900 bylo potřeba víc a víc dlážděných ulic a silnic. Doprava totiž houstla. Jen pro silnici Reichsstraße 6 od Drážďan do Zhořelce bylo zapotřebí 72 milionů dlažebních kostek. A proto není divu, že to muselo jít rychleji!