Kamenická dílna a dílna k bosírování kamene @museum.de

Sova: (váhavě, spíš potichu) Ty, lišáku? Co to je to, no, to bos, bos - bosí co to bylo?

Fox: Á, myslíš (správná výslovnost) bosírovací boudy. Tohle slovo pochází z francouzštiny. „Bosírování“ znamená hrubé osekání a vytvarování kamenných bloků. V bosírovacích boudách probíhalo hrubé opracování kamene dříve, než byl přemístěn do kamenických bud, ve kterých byly následně vysekávány jednotlivé dlažební kostky.

Mluvčí: Kladivo, které se pro toto hrubé osekávání žulových desek používá, má i vlastní název. Říká se mu „bossieret[UK1] “, česky kladivo na štípání kamene. Je velké a má relativně širokou hlavu. Abyste takové kladivo vůbec zvedli, musíte mít velkou sílu. A pak taky šikovnost, spoustu zkušeností a správný švih, abyste dokázali vyseknout rovnou hranu. A běda, když jste se netrefili. Mohli jste si rozdrtit ruku.

Sova a liška: Au..!

Mluvčí: Dříve byly boudy plné žulových bloků a desek. Aby práce pěkně plynula, byla tu vždy uložena zásoba materiálu. Takže nikdo nemusel čekat na další dodávku z kamenolomu. Šikovný kameník tehdy vyrobil 200 dlažebních kostek za den. Abyste si nemuseli lámat hlavu, spočítali jsme to za vás: Na jednu kostku potřeboval právě 6 minut. Aby byl povrch dlažební kostky pěkně hladký, používali muži tak zvaný „Dötzer“, my bychom řekli „majzlík“. Bylo to malé dláto s ostrými hranami, do kterého se tlouklo kladivem. „Majzlík“ tak byl skutečně důležitým nástrojem pro jemnější opracování kamene.