Mluvčí: Práce zde probíhaly na dvou místech: V samotném kamenolomu a v dílnách, které jsou umístěny zde kolem budovy muzea. Ve zděném domě sídlila kovárna. V kovářské peci po celý den plápolal oheň. Bylo by proto velmi nebezpečné umístit kovárnu do dřevěné budovy. Byly tu kůlny pro nářadí a nástroje a později i pro lokomotivy. I dělníci, kteří upravovali velikost žulových bloků z kamenolomu, získali zastřešená pracoviště.
Fox: Aby dovoz a odvoz kamenů probíhal hladce, zůstávaly tyto boudy z jedné strany otevřené. Muži tak sice byli chráněni před deštěm a sněhem, ale i nadále byli vystaveni horkému a chladnému počasí.
Mluvčí: Různé pracovní kroky probíhaly v různých boudách. Kostky byly totiž vysekávány postupně z velkých bloků. Nejdříve vznikly kamenné desky ve správné výšce. Takovou desku uvidíte v boudě, ve které stojí dva dřevěné vozíky. Kameníci vytesávali z těchto kamenných desek jednotlivé dlažební kostky. Původně samozřejmě všechno probíhalo ručně. Až s rozvojem elektrických nástrojů a nářadí probíhalo stále více prací strojově. Například pomocí pneumatických sbíjecích kladiv.
Sova: Tohle že jsou originální boudy, kde pracovali kameníci? To určitě! Jsme v muzeu! Jsou vlastně jen jakoby pravé i nepravé... – ... ale, jak to říct... nejsou místní. Pocházejí z kamenolomu Demitz-Thumitz poblíž Budyšína. To je odtud nějakých 40 kilometrů.
Mluvčí: Vyzvedli jsme si je v říjnu 1995 a u nás v Königshainu jsme je zase sestavili.
Foto: © SOMV gGmbH
