Zvětrávání a různé typy žuly @museum.de

Dlažební kámen: Na stěnách také visí dvě mapy Lužice. Jsou na nich vyznačeny různé oblasti, ve kterých můžete najít nejrůznější typy žuly. Rozlišujeme lužickou žulu, rumburskou žulu a samosebou také naši vlastní, tedy königshainskou žulu. A mimochodem, právě té naší není v porovnání s oběma ostatními zas až tak moc.

Ale chtěl jsem vám určitě ukázat ještě něco. Podívejte se na ten panel, na kterém jsou nejrůznější žulové stěny. Je na nich pro žulu něco naprosto typického: jsou to trhliny. Co to je? Uvidíte to na fotografiích, ale ještě lépe na výkresech: jsou to takové čáry, které vypadají jako stránky čtverečkovaného sešitu. Dobře, možná ne tak úplně úhledné jako ten sešit. Ale přesto, co tím chci říci: Křížem krážem.

To souvisí s počasím, a tím se zvětráváním hornin. Prší, přicházejí bouře a sněhy. A tyhle přírodní síly pomaličku narušují dokonce i žulu. Nezničí ji, to ne, ale rozštípnou ji. Každá trhlina potom tvoří takovouto štěrbinu. To, že se žula snadno štípe, uvidíte ještě později. V přírodě se něco takového děje po tisíce let. Pokud by se žula netěžila, časem by se štěrbiny zakulatily. To je pěkně vidět především na nejsvrchnějších vrstvách. Protože tyhle kameny vypadají jako velké neforemné koule, říkají odborníci tomuto typu rozpadu také sféroidní zvětrávání.

Takto zakulacené kameny se mohou snadno svalit, to si určitě umíte představit. Podívejte, co se stane, když takováto vysoká žulová skála zvětrá, objeví se v ní pukliny a zřítí se: podíváme se na fotografii z jednoho jedlového lesa. Kameny se zřítily, rozkutálely a zůstaly ležet. Teď to vypadá jako ohromné kamenné moře. To je pěkné, viďte!