Station: [333] Elisabeth von Rochlitz (čti elisabet fon rochlic)

Elisabeth von Rochlitz (čti elisabet fon rochlic) byla mezi přímluvci považována za osobu, od níž se hodně očekávalo, a za garanta brzké reformace albertinského Saska. Vzhledem k jejím bohatým příbuzenským vazbám se šlechtickými rody v Hessensku a Sasku žila v rodinných svazcích nejdůležitějších příznivců tohoto hnutí církevní obnovy. Byla si naprosto jasně vědomá své přednostní pozice a s velkým taktickým jemnocitem a strategickým instinktem z ní spřádala nitky reformace.

Ve věku tří let byla Elisabeth (čti elisabet) zaslíbena vévodovi Johannu mladšímu Saskému. Provdala se za něj o deset let později a v listopadu 1517 musela opustit Hessensko a svoji matku. Jako sedmnáctiletá odcestovala na dvůr svého přísně katolického tchána Georga Vousatého.

Na mladou paní čekaly na drážďanském dvoře těžké roky. Neustálé rozepře s kurfiřtem zastínily její život i manželství. Napětí se zostřilo v okamžiku, kdy Elisabeth (čti elisabet) začala odmítat zpověď a katolický způsob přijímání svátosti. Tak se před bohem a před světem přihlásila k Lutherovi (čti luterovi) a k reformaci.

Po smrti svého muže se Elisabeth (čti elisabet) usadila ve svém vdovském sídle na zámku Rochlitz (čti rochlic). V prosinci 1537 zavedla proti Georgově vůli na panství Rochlitz (čti rochlic) reformaci. Už o rok později byla jako jediná žena přijata do Šmalkaldského spolku. Daleko za rozsah tradiční ženské role se před začátkem Šmalkaldské války angažovala jako zprostředkovatelka mezi knížaty spolku a katolickými panovníky.

Po Elisabeth (čti elisabet) se nám dochovalo asi 2000 dopisů. Je to svědectví o nezávislé ženě, která měla rozhodující vliv na události během reformace v Sasku 16. století. Můžeme být šťastni, že se nám dochovala tato pozůstalost, která také dokumentuje něco, co bylo jinak ztraceno. Podíl ztracené korespondence, vedené ženami v raném novověku, zejména korespondence šlechtičen na sklonku 15. a 16. století je mnohem vyšší než nedochovaná korespondence mezi muži.

Písemný styk mezi ženami buď zmizel nebo byl, jako v případě jednoho dopisu Elisabeth (čti elisabet), založen ad acta s poznámkou „ženské řeči“. I takovýmto způsobem lze rekonstruovat dějiny.