Kniha první – vzdělání a udržitelnost @museum.de

Rozvoj hornictví byl úzce spojen se společenskými a politickými změnami země. K těžkým ranám došlo během 30leté a 7leté války, kdy bylo zničeno mnoho důlních a hutních provozů.

Reforma vzdělávání, která se vztahovala i na hornictví a hutnictví, měla po 7leté válce vyvést zemi z krize.

V roce 1765, dva roky po konci války, byla založena Horní akademie ve Freibergu (čti frajberku). V nejstarší hornické škole na světě získávali horníci důkladné vzdělání o těžbě, úpravách a dalším zpracování surovin.

Hornictví a vzdělání se vzájemně popohánělo. Se zlepšováním vědecko-technických znalostí se hornictví a hutnictví opět stalo ziskovou činností.

Expanzivně prováděné hornictví zanechává v přírodě hluboké rány. Proti tomuto vykořisťování postavil lesník a učenec Johann Heinrich Cotta (čti johan hajnrich kota) „pěstování lesa“, formu udržitelného lesního hospodaření.

V 15 letech se vyučil u svého otce, knížecího výmarského lesníka, a později studoval na univerzitě v Jeně matematiku, přírodní a kamerální vědy. Už v té době vyučoval spolu se svým otcem lesnictví.

Když královská saská správa v době panování Augusta I. hledala nového vedoucího Lesnického zeměměřičského ústavu, obdržel toto místo Cotta (čti kota). V roce 1811 přesídlil se svou soukromou lesnickou školou do Tharandtu (čti tharandtu). O pět let později byla povýšena na Královskou saskou lesnickou akademii. Je považována za druhou nejstarší lesnickou akademii na světě.

Vyučovala se zde matematika, botanika a zeměměřičství. Součástí této výstavy jsou některé učební pomůcky a také nástroje na měření stromů.

Teprve Cottou (čti kotou) vyvinutá hospodářská úprava lesa a zavedení výnosových tabulek umožnilo řízené a udržitelné lesní hospodaření.