Nacházíme se ve 14. roce 30leté války. Kurfiřt Johann Georg III. (čti johan georg) se proti císaři Ferdinandovi II. spojil se švédskými vojsky a Sasko se stává bojištěm takzvané Švédské války. Císařským vojákům zněl v uších příkaz jejich vrchního velitele Valdštejna, aby „trvale zpustošili zem“. Tak zanechávají na svém pochodu krajem hořící města a vesnice. Ani Penig (čti pénig) neušel svému osudu. Tři dny vyčkávaly císařské jednotky před tímto malým městem. Třetího dne bylo vzato útokem.
Lázeňská místnost v Horní uličce je plná mužů. Už po celé týdny si nesvlékli uniformu. Z mís s horkou vodou stoupá pára. V místnosti je horko. Dvorní krejčí Thomas Nitzsche (čti tomas nyče) prohrabuje oheň pod kotlíkem. Jeho pomocník čepuje z kohoutku pivo. Všude na podlaze stojí ve velkých korbelích víno. Lazebník svírá koleny hlavu žoldnéře, kterému za velkého bědování trhá zub. Horko a alkohol vyhánějí mužům ze všech pórů těla napětí války. Zatím se smějí, to se však může rychle změnit. Nitzsche (čti nyče) je rád, že jeho žena a děti jsou v bezpečném úkrytu v lese. Spolu se svými dvěma pomocníky udržuje vojáky v dobré náladě. Jen aby mu nechali dům stát, myslí si ještě Nitzsche (čti nyče), když ho popadnou za krk a táhnou místností.
229 domů ve městě lehlo popelem. Lázeň v Horní uličce to postihlo obzvlášť těžce. Nitzscheho (čti nyčeho) žena přežila spolu s dětmi a později pozemek prodala.
Zda se tento příběh v Nitzscheho (čti nyčeho) domě skutečně odehrál a zda Nitzsche (čti nyče) tento požár přežil, to nevíme. Ale přeslen, na kterém dvorní krejčí každý den spřádal nitě na šaty pánů ze Schönburgu (čti šénburgu), neshořel a nám Nitzscheho (čti nyčeho) připomíná.
