Železnice a průmysl @museum.de

S průmyslovou revolucí 19.století zažilo Sasko tak rozsáhlé změny jako v dobách kolonizace země ve vrcholném středověku ve 12. století. Síť kolejí obepnula zemi a spojila místa výroby a bydliště. Spolu s železnicí se dala do pohybu i industrializace. V rytmu strojů se zrychlil čas a s ním také práce a život lidí.

Aby bylo možné německé hospodářství dovést do průmyslové revoluce, bylo třeba zapřáhnout silného tažného koně. Když tuto skutečnost rozpoznal ekonom Friedrich List (čti Frýdrych list), začal v roce 1833 vášnivě propagovat výstavbu systému železnic po celém Německu. Především mezi lipskými obchodníky a podnikateli našel potenciální přímluvce. V roce 1835 začala stavba první dálkové železniční trasy v Německu. O čtyři roky později vyjela první parní lokomotiva v Německu, „Saxonia“, na svou panenskou jízdu z Drážďan do Lipska.

Profesor Andreas Schubert (čti šúbrt) ji zkonstruoval podle anglických předloh ve strojnickém ústavu v Drážďanech – Übigau (čti ýbigau).

Už na konci 18. století byla použitím spřádacích strojů zahájena mechanizace textilního průmyslu. Stroje a továrny stále více zatlačovaly manufaktury a řemeslníky. Ideálním stanovištěm pro stroje poháněné vodní silou byla krušnohorská údolí. Později nahradily vodní kola parní stroje. V souvislosti s tímto vynálezem se rozvinulo také strojírenství.

Jeden z těch, kteří dokázali poznat blízký vztah mezi průmyslovou produkcí zboží a strojírenstvím, byl Richard Hartmann. Jeho továrna Hartmann-Werk v Chemnitzu (čti chemnycu) vyráběla kromě spřádacích strojů a stavů také parní a obráběcí stroje. V roce 1878 měla továrna okolo 3000 zaměstnanců a patřila k nejúspěšnějším strojírenským podnikům. Novinkou v době rané industrializace byla také skutečnost, že práci mohli najít i lidé bez vzdělání.

Teolog a sociální demokrat Paul Göhre (čti paul gére) popsal monotónní práci v továrnách jako „vyčerpávající činnost, která napíná všechny síly“. Lidé pracovali ve směnách, 14 hodin denně za nízkou mzdu. Nedostatečná bezpečnost práce vedla k nehodám a pracovním výpadkům, a tím také ke ztrátám mzdy a existenční nouzi rodin.

Rostoucí bohatství menšiny a přibývající zbídačování širokých vrstev obyvatelstva – i to byly důsledky průmyslového vzestupu Saska.