Krize a vzdělání @museum.de

V roce 1763 se Sasko nacházelo ve zlomovém bodu. Předlužený státní rozpočet, válečné reparace a infrastruktura zničená sedmiletou válkou dotlačily zemi na okraj své finanční, hospodářské a personální existence. Z této krize se země vzpamatovávala nejrůznějším způsobem.

Shora dolů probíhala zásadní změna. V ústředí moci probíhala modernizace správy, finančnictví bylo centralizováno a byly vytvořeny vládní úřady pro hospodářské otázky, které měly za cíl znovuoživit ekonomiku.

Nový postoj vůči vzdělávání a výchově obyvatel ústil do vzdělávací iniciativy, která vedla k zakládání nových akademií. Ty měly poskytovat vědecké know how pro efektivní, ziskovou a konkurenceschopnou ekonomiku.

Na přelomu 17. a 18. století se mimo sféru vlivu dvorních kruhů a univerzitního života vytvářelo nové sebepojetí měšťanstva. Učené společnosti z měšťanského prostředí, takzvaná společenství, pěstovala „svobodná umění“, ke kterým se tehdy řadila také archeologie. Pro zveřejnění svých publikací používaly přednostně nové médium: časopis.

S rozmachem nakladatelství a tiskařství se Lipsko stalo německou metropolí publikace.

Se založením Technického vzdělávacího ústavu v Drážďanech v roce 1828 Sasko položilo vědecko-technický základní kámen pro počínající industrializaci. Kromě oborů, jako je matematika, geometrie a mechanika se zde vyučovaly mimo jiné také zeměměřičství a kreslení map.

Profesor Andreas Schubert (čti andreas šúbrt), který byl v roce 1832 do ústavu povolán, vyučoval stavitelství, stavbu silnic a vodních děl. Schubert (čti šúbrt) je považován za prvního slavného zástupce stavebního inženýrství.

Rozvoj věd v 18. století a zvláštní péče o kulturu, vzdělávání a řeč vedly k tomu, že v Sasku tehdy rozkvetla jedna z nejvýznamnějších inovativních krajin v Evropě.

V následujícím textu vás chceme blíže seznámit s jedním mužem ze Saska - plody jeho nadšení pro vzdělání užíváme dodnes.