Saský státní archiv @museum.de

Poznání je moc. A sepsané vědomosti přetrvávají generace. Tak není divu, že od doby pozdního středověku panovníci začali čím dál více sbírat, dokumentovat a ukládat informace o zemi a lidech. Zároveň používali písmo jako mocenský nástroj, kterým v písemné formě nechávali šířit rozkazy a příkazy.

Od 16. století postupoval proces byrokratizace v Sasku rychleji kupředu než kdekoli jinde – často jistě také k nevoli poddaných. Více písemností však ale znamenalo méně panské zvůle a také lepší plánování a organizaci.

Již ve 13.století vznikly první kanceláře. Klerikové znalí písma vystavovali listiny a spravovali vědomosti o panských právech a příjmech. Vedoucí kanceláře, kancléř, se stal nejdůležitějším politickým poradcem svého pána. Na konci 15. století se vytvořily první ústřední úřady, které se skládaly z knížecí rady a kanceláře. Spolu s lokálními úřady umožňovaly plošnou správu wettinského (čti vetynského) teritoria. Kanceláře se nyní staly řídícím centrem moci.

Od 14. století uspořádávaly kanceláře své poznatky v úředních knihách. Data, fakta a události byly seskupovány dohromady a spravovány v registrech. Urbáře, kopiály, opisy, lenní knihy a účty se staly novými typy obchodního písemnictví. Plošně podchycovaly práva a příjmy oblasti panství.

V 16. století vznikly na základě této nové formy písemnictví úřední knihy. Vedly záznamy o všem, co dotyčný úřad spravoval, vybíral a s čím hospodařil.

60 000 listin, 100 kilometrů polic spisů a také 70 000 map dokumentuje 1000 let saské historie. Téměř mimoděk však také vyprávějí o rostoucí byrokratizaci a kontrole osobního života. Klíčil už v raně moderním teritoriálním státu zárodek moderního Velkého bratra?

Vzhledem k vysoké citlivosti na světlo a teplotu mohou být vystavené originály prezentovány vždy jen časově omezeně.