Station: [308] Exkurze – Pokladnice středověkých vědomostí

Knihovna a skriptorium tvořily důležité součásti kláštera. V písařských dílnách sepisovali mniši nebo jeptišky vlastní texty, opisovali bibli i díla římských klasiků nebo antických lékařů. Svojí neúnavnou prací tak uchovali intelektuální poklady předků pro následující generace.

Klášterní knihovny však nebyly pouze útočištěm pro duševní a duchovní práci jeptišek a mnichů. Předpokládá se, že Eike von Repgow (čti ajke fon repgou) směl používat knihovnu kláštera Altzella (čti altcela), když sepisoval původní text právního kodexu „Sachsenspiegel (čti saksnšpígl) - Saské zrcadlo“. Pro svoji práci použil texty křesťanských učenců, které nebyly ve středověku příliš rozšířené. Tyto vzácné spisy našel von Repgow (čti fon repgou) v knihovně kláštera Altzella (čti altcela).

V mnoha klášterech se však stará díla nově přepisovala pochybným způsobem. Praví mistři ve falšování starých listin byli augustiniánové kanovníci v altenburském klášteře. Velmi umně dokázali falšovat císařské listiny, kdy vymazali starý text s výjimkou seznamu svědků a podpisů a vzniklé volné místo doplnili. 

Co se stalo s listinou papeže Řehoře X. z roku 1247 v lipském cisterciáckém klášteře svatého Jiří, se dozvíte v mediální stanici.

Tato exkurze ukazuje kromě vzácných rukopisů z knihoven klášterů Altzella a Grünhain (čti altcela a grýnhajn) také zcela praktické věci, jako je písek, kterým se posypával čerstvě napsaný text, aby do sebe nassál přebytečný inkoust. Nebo knihy, které jsou zavěšeny na těžkých řetězech chránících je před odcizením. Snad proto, že byly tak drahé, ale možná i proto, že vzdělání bylo privilegiem.