O mýtu Míšně @museum.de

„Nechal u Labe na kopci, tehdy hustě porostlém stromy, zbudovat stavby: zde postavil hrad, jenž nazval Meißen - Míšeň; podle potoka, který teče na sever odtud.“

Těmito slovy Dietrich (čti dýtrych) cituje v nápisu pod obrazem biskupa Dětmara z Merseburku, nejdůležitějšího kronikáře saských dějin 10. a 11. století.

Jak můžete vidět na modelu v přední vitríně, hrad Míšeň nebyl ještě postaven z kamene. Archeologické nálezy na kopci dokládají hustou zástavbu z dřevěných chat a hatí. Areál pravděpodobně obklopoval val z kůlů a zeminy.

Budoucí Německo se v této době nacházelo ještě ve fázi svého vzniku. Němečtí králové a císař si definitivně zajistili svoji moc v míšeňské marce až po uzavření budyšínského míru v v roce 1018.

O nadregionálním významu hradu svědčí úlomek keramického vejce z Kyjevské Rusi v přední vitríně. Bylo nalezeno během archeologických vykopávek pod hradem na náměstí Heinrichsplatz (čti hajnrichsplac) v Míšni. Podobná vícebarevná keramická vejce lidé zhotovovali mezi 10. a 12. stoletím na území dnešní Ukrajiny. Vystavený nález je dokladem široce rozvětvených obchodních vztahů Míšně v této době.

O životě Slovanů, kteří v době založení hradu sídlili v zemi, a o jejich soužití s východofranckými přistěhovalci toho mnoho nevíme. Archeologické nálezy, jako jsou vystavené šperky a keramické nádoby, nasvědčují tomu, že byli na podobné kulturní úrovni.

Se založením míšeňského biskupství v roce 968 započala christianizace zde usazených Slovanů. Byl to dlouhotrvající proces, který pravděpodobně ovlivnil jejich každodenní život, na jejich materiální kultury však neměl rozhodující vliv.

Co však vlastně víme o slovanském náboženství a jak si můžeme christianizaci představovat?

Dětmar z Merseburku ve své kronice hovoří o slovanských posvátných jezerech a hájích. Nádoby vystavené v zadní vitríně představují obětiny pohanského rituálu a byly nalezeny v jednom jezeru nedaleko Lipska.

O postupném přejímání křesťanského náboženství svědčí reprodukce náhrobní desky s vytesaným křížem. Deska pokrývala hrob, do kterého byla přidána slovanská keramická nádoba. Lidé se tehdy stále ještě drželi starých tradic, avšak už používali křesťanskou symboliku.