Station: [216] Pohřebiště kultury šňůrové keramiky

Zvláštním fenoménem v Sasku jsou pohřebiště, která byla používána po tisíciletí průběžně či v opakovaných přestávkách.  Leží především na východ od řeky Sály a byla založena v době kultury šňůrové keramiky. Tehdejší obyvatelstvo pohřbívalo své mrtvé pod mohylami, které byly po dlouhou dobu výraznými krajinnými prvky. Zejména v Horní Lužici, která byla osídlena až v době kultury šňůrové keramiky, se staly charakteristickým rysem krajiny.

Příkladem jsou pohřebiště u vesnic Niederkaina a Dobranitz (čti: nýdrkajna a dobranic), které se obě nacházejí v budyšínském okresu. Na pohřebišti v Niederkaině (čti: nýdrkajně) bylo v období kultury šňůrové keramiky založeno 16 mohylových hrobů. V rané době železné kolem roku 500 před naším letopočtem se ukládání do hrobů na staletí zastavilo. K tomuto datu však pohřebiště vykazuje už 1800 pohřbů. V lužické kultuře mladší doby bronzové byly první hroby založeny v bezprostředním okolí mohyl kultury šňůrové keramiky. Pohřebiště v Dobranitzu (čti: dobranicu) bylo s delšími přestávkami používáno dokonce až do středověku.

Zcela zjevně se lidé vědomě orientovali podle ještě viditelných mohyl ze starých dob. Ty byly zároveň považovány za „předky zakladatele“ pohřebiště a získaly tak náboženský význam. Spojení s předky udržovalo živou vzpomínku na zemědělské osídlení krajiny lidmi období šňůrové keramiky. Bylo zároveň vnímáno jako „emocionální zabrání země v pradávných dobách“.