Station: [215] Kultura šňůrové keramiky a zvoncových pohárů

Na konci mladší doby kamenné, tedy v období 2800 až 2200 let před naším letopočtem, se ve střední Evropě setkáváme se dvěma jednotnými kulturními proudy: starší šňůrovou keramikou a mladší kulturou zvoncových pohárů. Název obdržely podle šňůrovitých ozdob na pohárech a amforách, respektive typických zvoncových pohárů, které se pravděpodobně používaly při hostinách. V Sasku bylo nalezeno jen málo sídlišť, zato však řada hrobů. Ukazují na hustší osídlení. Dosud liduprázdné oblasti jako Horní Lužice byly nově osídleny. V pohřebním rituálu lze výrazně rozlišovat mužské a ženské hroby.

Ženy kultury šňůrové keramiky provázelo do hrobu oblečení s našitými zuby dravé zvěře nebo mušlemi. Mužům se přidávaly zbraně. Ty nesloužily jenom k lovu, ale také k zabíjení lidí. Lebka ve vitríně ukazuje smrtelné zranění v oblasti levého spánku. Podle tvaru hran zlomu můžeme usuzovat na vražednou zbraň, kterou byl sekeromlat. Oba bojovníci pravděpodobně stáli přímo proti sobě a rána byla vedena pravou rukou. Mimořádně pečlivě zpracované sekeromlaty jsou skutečně typickým znakem kultury šňůrové keramiky.

Zemřelí muži kultury zvoncových pohárů byli vybaveni kančími zuby a dýkami a také šípy a chrániči ruky. Luk a šípy patrně hrály u lidí kultury zvoncových pohárů významnou roli v bojové technice. Lidská loketní kost ve vitríně ukazuje zranění, které se nezahojilo. Moderními způsoby zkoumání v něm mohla být prokázána přítomnost uvázlého hrotu šípu.

Válečná střetnutí na konci mladší doby kamenné nabrala na intenzitě. Příčiny leží pravděpodobně ve větší sociální diferenciaci mezi obyvatelstvem. Panovaly totiž různé vlastnické poměry. Důležitou roli přitom také hrál první kov, který se do našeho prostředí dostal z jihovýchodní Evropy: měď!