Neolit je také nazýván epochou broušeného kamene. Skutečně můžeme pozorovat výrazný rozdíl ve vzhledu kamenných nástrojů. Hladké povrchy a rovné vrtané díry nasvědčují novým výrobním technikám jako je řezání, broušení a vrtání namísto štípání a sekání. Vyráběly se sekery, motyky a čepele nástrojů ve všech velikostech a variantách, především pro zpracovávání dřeva. Architekturu domů lidí z období páskové keramiky zásadně ovlivnila výroba nástrojů.
Lze však opracovávat kámen kamenem – když jiný materiál totiž nebyl k dispozici?
Rozhodující pomůckou byl písek a voda. S použitím mokrého písku a vody lze řezat kámen jiným kamenem. A rovná kamenná plocha posypaná pískem a politá vodou může sloužit jako podložka, na které lze brousit kamenné nástroje. Srovnatelný účinek má nám dodnes známý mokrý brusný papír. K vrtání se používaly tyče z bezu nebo lísky podle toho, zda byl cílem otvor vedoucí celým předmětem, nebo jen do jeho části – i tehdy se používal písek a voda.
Nálezy v hrobech a depoty nářadí vynesly na povrch skvostné exempláře sekáčů, seker, kopytovitých klínů a kyjů. Některé z nich, v předimenzované podobě, sloužily pravděpodobně jako symboly postavení jejich majitele. Z nálezů v sídlištních jámách známe celé sady nástrojů, které odrážejí různé fáze výroby. Tak byly z větších rozbitých klínů vyráběny menší. Pro výrobu čepelí se používal pazourek z úlomků transportovaných ledovci v době ledové. Poprvé se začal získávat pazourek i těžbou, protože v „čerstvém“ stavu ho lze lépe zpracovávat. Pro kamenné sekery a teslice se přednostně používala skalní hornina. Ke kácení stromů a zpracovávání dřeva byla mimořádně vhodná takzvaná zelená břidlice z nalezišť na jihozápadním okraji Krkonoš. Její struktura ukazuje kombinaci vrstveného a spletitého složení krystalů, které je dobře vidět pod mikroskopem.
