Domy z období kultury páskové keramiky @museum.de

Domy z období kultury páskové keramiky ohromují svou velikostí. Šest metrů na šířku a 25 až 35, někdy dokonce 50 metrů na délku není pro domy o obdélníkovém půdorysu žádnou vzácností. Proč však lidé v rané mladší době kamenné stavěli největší domy z celého neolitu?

„Nic není trvalejší než pořádná díra.“

Přes 100 let stará slavná věta prehistorika Carla Schuchardta (čti: karla šuchardta) komentuje fenomén děr po kůlech, tmavé, většinou kruhově zabarvené půdy, které prozrazují místo, kde kdysi stály kůly konstrukce domu. Z nich lze dnes zrekonstruovat půdorysy prehistorických domů. Lidé z období kultury páskové keramiky členili své domy na tři části: Téměř vždy stejně velká, dobře izolovaná střední část domů, které lidé v Sasku stavěli většinou v severojižním směru, sloužila jako obytný prostor. Jakási předsíň na jižním konci, o různé velikosti, pravděpodobně sloužila také k uskladnění zásob. U zadní části se pravděpodobně jednalo o jakousi stodolu.

Úzké řady kůlů tvořily stěny, které byly pokryté pletivem a natřené jílem a nabízely ochranu proti horku, zimě a vlhkosti. S většími rozestupy, o to však hlouběji zasazené sloupy uvnitř budovy podpíraly střechu. Při výšce zdí 1,5 metru musela mít výšku hřebene pět až šest metrů. Velké plochy střechy byly nejspíše pokryté pruhy kůry. Vědomosti o stavebních a tesařských technikách čerpáme z konstrukcí studen. Lze pouze předpokládat, jak domy vypadaly doopravdy. Byly plochy stěn uvnitř i zvenku barevně pomalovány ornamenty? Možná.

V domech bydlily rodinné klany o zhruba 10 osobách. Na stavbě domu se však určitě podílelo celé příbuzenstvo.

V následujícím období kultury s vypíchanou keramikou se už nestavělo tak masivně. Domy nyní mají trapézovité nebo podlouhlé půdorysy bez jednotného členění. Lze si představit, že tyto domy obývalo hned několik rodin najednou.