Station: [108] Neandertálci – dějiny výzkumu

V roce 1856 narazili dělníci v kamenolomu v Neandertalu (čti Neandrtálu) mezi městečky Erkrath a Mettmann nedaleko Düsseldorfu (čti Erkrát a Metman nedaleko Dysldorfu) na pozůstatky lidských kostí. Brzy se ukázalo, že našli kosti pravěkých lidí, které se liší od těch moderních. Podle místa naleziště byla tato forma člověka, Homo neandertalensis (čti Homo neandrtalensis), nazvána jako Neandertálec.

Od té doby bylo nalezeno téměř 3 000 pozůstatků kostí a zubů asi 300 neandrtálských jednotlivců. Většina z nich pochází z Francie, Itálie, Španělska, Německa, Belgie a Portugalska. V letech 1997 a 2000 probíhaly v Neandertalu (čti Neandrtálu) další vykopávky. Během nich byly na známém nalezišti objeveny další pozůstatky kostí. Podle nových poznatků se v případě zde nalezeného neandrtálce jedná o muže ve stáří mezi 40 až 60 lety, vysokého přibližně 1,68 metru. Před 40 000 lety byl pohřben v malé jeskyni v Neandertalu (čti Neandrtálu).

Objev neandrtálců od 19. století dával křídla fantazii tehdejších současníků. Obrazy ukazují, jaké představy měli o neandrtálcích vědci a umělci. Od nestvůry, podobné opici, až po ušlechtilého divocha – možné bylo všechno. Vidět jste mohli dokonce i neandrtálce v obleku.

Vědeckému výzkumu neandrtálce se dnes věnuje Max-Planckův institut pro evoluční antropologii v Lipsku (čti Max-Plankův). Zvláštní charakteristické rysy stavby těla neandrtálce ukazuje jeden z nejzajímavějších exponátů našeho muzea, Skleněný Neandrtálec.