Dějiny výzkumu @museum.de

Na otázku týkající se vzniku země a původu člověka odpovídalo po dlouhou dobu náboženství. Až doba osvícenství v 18. století poskytla prostor pro rozvoj přírodních věd. Teprve teď bylo možné získávat důležité poznatky o tom, jak je země utvořena, a pro technický pokrok počínající průmyslové epochy. A od druhé poloviny 19. století podává Darwinova evoluční teorie zcela nový pohled na svět.

Velké zásluhy v oblastech geologie, biologie a archeologie si získaly osobnosti jako James Hutton a Charles Lyell, Charles Darwin a Louis Agassiz, Bernhard von Cotta a Otto Torell a také Ida von Boxberg (čti Džejms Hatn, Čárls Lajel, Čárls Dárvin a Luj Agasiz, Bernhard fon Kota, Oto Torel a Ida fon Boxberg).

James Hutton (čti Džejms Hatn) formuloval na konci 18. století myšlenku o hlubině času. Geolog Charles Lyell (čti Čárls Lajel) zavedl v 19. století stratigrafický princip. Ve vitríně je zde vystaveno jeho průkopnické dílo „Principy geologie“.

Názor, že části Evropy byly pokryty mohutnými ledovci, zastával mimo jiné i Švýcar Louis Agassiz (čti Luj Agasiz). Opíral se přitom o svá pozorování ve Švýcarských Alpách. Bernhard von Cotta (čti Bernhard fon Kota), který pocházel ze Saska, narazil na pahorcích u vesnice Hohburg u Wurzenu (čti Hóburg u Vurcenu) na doklady takového zalednění. Rýhám ve skalách připisoval ledovcový původ. Avšak prosadit ve vědě teorii doby ledové dokázal až o mnoho let později švédský geolog Otto Torell (čti Oto Torel).

Za první naleziště ze starší doby kamenné v Sasku vděčíme jedné ženě: Ida Wilhelmina von Boxberg (čti Ida Vilemína fon Boxberg) strávila mnoho let ve Francii, kde prováděla archeologické vykopávky v jeskyních. Během svého pobytu v Sasku v roce 1876 objevila v jedné pískovně u vesnice Großwelka (čti Grósvelka) malý soubor předmětů z pazourku. Ve vitríně si můžete tento soubor prohlédnout a také výběr kreseb a popisů, kterými Ida von Boxberg (čti Ida fon Boxberg) dokumentovala své vykopávky ve Francii.