Station: [101] Prolog

„Měli jsme závrať při pohledu do propasti času“. O hlubině času do té doby neznámé dimenze mluvil skotský přírodovědec a geolog James Hutton (čti Džejms Hatn), když na konci 18. století pozoroval překrytí různých vrstev hornin ve Skotsku. Ve své knize „Teorie země“ poprvé rozlišil mezi lidskými představami času a nezměřitelně dlouhými geologickými epochami.

Ve srovnání s tím je 280 000 let saských dějin poměrně krátké časové období. Před 280 000 lety nám své stopy zanechali první lovci a sběrači poblíž dnešního Markkleebergu (čti Markklébergu). Byla to doba prvních neandrtálců, jediné lidské formy, která vznikla v Evropě. Dějiny lidstva jsou však daleko starší. Přes dva miliony let žil v Africe Homo erectus (čti Homo erektus), člověk vzpřímený. Jako lovec a sběrač se naučil zacházet s ohněm a vyrábět jednoduché nástroje. Vybaven touto technikou putoval do Asie a Evropy a dokázal vzdorovat extrémním klimatickým změnám doby ledové.

Stopy člověka vzpřímeného v Sasku nebyly dosud nalezeny. Ale i neandrtálci byli vystaveni střídání chladných a teplých období. Doprovoďte nás v první části výstavy na cestu časem do prostředí, kde žili první neandrtálci. Jak vypadala krajina, svět zvířat a rostlin? Jaké nástroje a zbraně používali neandrtálci? A jak se odlišovali od moderního člověka - tělesnou stavbou, řečí a geny, ve společenské a kulturní oblasti?

Druhá část výstavy je věnována člověku moudrému, Homo sapiens, který přišel do Evropy před 40 000 lety. Homo sapiens opanoval nový životní prostor. Vyvinul inovativní techniky a umělecké formy vyjádření. A před 7500 lety začal poprvé i tady v Sasku měnit svůj způsob hospodaření. Vedly ho k tomu kontakty s usedlými zemědělci a chovateli dobytka z Předního východu.