Pracující ženy @museum.de

Mluvčí: V žulových lomech v Königshainu pracovala spousta silných mužů. To ale neznamená, že tu nepracovaly žádné ženy. Byly v kuchyni a kantýně nebo vyřizovaly kancelářské práce. Ale pozor! Byly tu i ženy, které chodily do lomu a nebo dokonce přímo opracovávaly kámen. Byla to občas velmi mladá děvčata, bylo jim právě 16, nebo i starší ženy, které sem chodily dennodenně i v 70 letech. Na rozdíl od svých mužských kolegů neměly žádné profesní vzdělání. Vykonávaly proto jednoduché pomocné práce: roztloukaly odpadní kámen dlouhými kladivy na štěrk, leštily kameny nebo tahaly vozíky, ve kterých se svážela dolů žula, zase zpátky nahoru do lomů. Bylo to minimálně stejně namáhavé jako práce, kterou vykonávali muži. Ale protože ženy neměly žádné vzdělání, neměly ani zdravotní pojištění. Musely tedy samy zvážit, jak si ošetří zranění nebo vůbec jak si zachovat aspoň zčásti své zdraví.

Fox: To fakt nechápu. Proč měly pracující lidské ženy tak dlouho horší postavení než muži. My lišky tohle neznáme. Protože když je pak máma liška nemocná nebo dokonce umře – to přece vůbec nedává smysl...

Mluvčí: Ženy směly během dlouhých pracovní dní, v létě až 12hodinových, v poledne odejít domů. Ne snad, aby si dopřály pauzu, ale aby se mohly postarat o domácí práce. Od roku 1891 se na ženy vztahovala určitá ochranná opatření, podle kterých nesměly v kamenolomu vykonávat nejtěžší fyzické práce a nesměly být využívány při přepravě. Stále se ale povolovaly různé výjimky. A během války, ve které muselo mnoho mužů na frontu, zůstávala práce tak či tak na nich. Poté, kdy těžkou fyzickou práci převzaly do značné míry stroje, byla ženám nabídnuta lepší pozice, například tak zvané signalistky. To je pro kamenolomy od poloviny 20. století typické povolání. Signalistky byly potřebné pro hladký provoz jeřábů, aby dávaly pozor, zda je volná dráha nad hlavami dělníků, po které se pohybovaly zavěšené vozíky, a nikdo nemohl přijít k úrazu.