Vzorový kamenolom @museum.de

Mluvčí: Už jsme mluvili o tom, že v průběhu let tady nahoře v königshainských lesích zmizela celá řada tisíce let starých žulových skal. Lidé potřebovali enormní množství dlažebních kostek především pro výstavbu silnic, rok od roku víc a víc.

Sova: (hlasitě) Ano, dokonce rozebrali i Eulenstein, Soví skálu. Přitom byla daleko krásnější než tenhle Totenstein a dokonce strašidelnější než Teufelsstein, Čertová skála! Ach, ti lidé ...

Fox: (povzbudivě šeptá) Ale Soválie, to se mýlíš. Eulenstein, Soví skála, pořád stojí. Jen lidé zapomněli, kde. A protože jim zapomínání přijde natolik trapné, tak tvrdí, že je pryč. Pořád tu ale je. Jak tu budem hotoví, hned Ti ji ukážu. Ale potichu, ti lidi tady nakonec nemusí vědět úplně všechno...

Mluvčí: (pokračuje, jako by nic neslyšela) Těžba v lomu probíhala po vrstvách. O tom jsme se už také zmínili: Nejdříve byla odstraněna svrchní vrstva půdy, aby se dělníci dostali k samotné hornině. Už to je těžké. K tomu ale pořád ještě nebylo potřeba opravdu těžkých nástrojů. To zvládli silní dělníci pouze silou svých svalů. Později, když už byla svrchní vrstva odstraněna, byla hornina uvolňována buď pomocí trhavin nebo pomocí velkých strojů, potom oddělována na menší kusy a přepravována. Díky těmto postupům najdete v naší krajině velké otevřené jámy a strmé hrany po těžební činnosti. To znamená, že kdo se tu chce pohybovat po tmě, musí postupovat velmi opatrně.

Mimochodem, u lomu Müllerbruch můžete vidět terasovitý postup těžby žuly. Muži se propracovávali patro po patru shora směrem dolů. Je dobře patrné, jak se těžená plocha v kamenolomu směrem dolů zvětšuje. Müllerbruch byl úplně první kamenolom firmy C.C. von Thaden, v jejímž původním areálu je umístěno také naše muzeum.