Jeřábový pojezdový vozík @museum.de

Sova: Podívejte se nahoře. Na lanech naší lanovky nejezdí kabinky, ale tak zvané vozíky. Vidíte je? Jsou dobře patrná kolečka, po kterých jezdí na lanech. Tohle je pouze miniatura zařízení. Na velkých vozících v kamenolomu mohl stát vždy jeden dělník. A teď, milá liško, se drž, těmhle vozíkům se říká „kočky“.

Fox: (rozrušeně) Zrovna kočky! Jako by se po lanech dokázaly prohánět jen kočky. Lišky to dokážou taky, teda, když to zrovna nejde jinak... (bručí) Ale jasně: Lidi myslí jen na roztomilé kočičky. Ale že žerou stejně roztomilé myšičky nebo ptáčky, to je nebere. To je potom vždycky jen ta zlá liška - no to mě vytáčí!

Sova: Ale no tak, buď ráda. Můžeš si žít v lese, zatímco ty roztomilé kočičky jsou lapeny do lidských příbytků.

Fox: A víš co, máš pravdu. Jen mi řekni, na co tyhle jeřábové kočky vůbec potřebovali? Tady zdola nikdy pořádně nevidím, co se tam nahoře v těch lanech vlastně děje.

Sova: Pravda, to je pro mě lehčí: V noci, když už byl klid, tak jsem často na těch kočkách sedávala a měla jsem hezký výhled na myši. A mimochodem, přípravkům, na kterých jsou dole na kočkách umístěny háky pro přepravu žulových bloků, těm se říkalo „myši“. Ty mě ale samozřejmě nezajímají.

Fox: Chápu. Žulové desky, které byly vytesány nebo odstřeleny ze skály, se musely nějak přesunout. Protože ve štěrku v kamenolomu není půda moc pevná a terén se neustále měnil, používaly se jeřáby.

Sova: Ty jeřábové kočky byly poháněny elektricky. Těžké kameny tak bylo možné přepravit rychle a přesně.