Station: [7] Parádní pokoj
Milý deníčku, mně se tu opravdu moc poštěstilo. V domku občanů-rolníků, do kterého jsem se nastěhoval, je také pěkný a útulný obývací pokoj, ve kterém se člověk – a myši! – cítí moc dobře. Zdi jsou krásně vymalované a nahoře ozdobené jemným vzorem.
Uprostřed místnosti stojí jídelní stůl a u zdi stojí nádherně pohodlná a měkoučká pohovka. Navíc tam nejdeš prádelník s prádlem, které krásně voní a ve kterém se moc príma vyvaluje. A taky jsem tu našel nového přítele: tlusťoučkého, ale rozvážného medvěda s velkou hlavou.
Dobrý den! Ty tu jsi nový.
Ó! Dobrý den, promiň. A ano, nebydlím tu ještě moc dlouho.
Nemusíš se omlouvat. My máme radost, když nám tu někdo dělá společnost. Že ano, koníku?
Vidíš. Navíc jsme tě už slyšeli, jak se proháníš dole v přízemí. Tady nahoře se toho moc neděje.
Ale máte to tu útulné a pohodlné.
Hm, útulné a moc těsné. Kdyby tady bydlela tří- nebo čtyřčlenná rodina, tak …
Tří- nebo čtyřčlenná rodina?
Ano, rodina s jedním nebo dvěma dětmi, které spí tady v panské světnici, a rodiče vedle. To by tu bylo dost těsno, no jo, ale asi by to šlo. Taky všechna jídla se podávají tady. A zatímco děti dělají úkoly, sedí maminka u šicího stroje nebo látá ponožky nebo vyšívá … než přijde tatínek z práce či z pole domů, dá si nohy nahoru a zapálí si doutník. Tak by to tady asi mohlo vypadat. Ale bohužel tu nikdo nebydlí.
Ale my tu přeci bydlíme: ty a já a koník. A my si tady můžeme udělat príma pohodlíčko.
Milý deníčku, pohodlíčko! Já jsem to skoro zakřikl … Pak se totiž stalo něco moc hrozného:
Haló? Je tady někdo? Haló? To přeci není možné. Já jsem slyšel, že tu někdo mluví! Piští a řehtá … To je podivné. Podívám se ještě do kuchyně …
Ó, to jsi teda ještě měl štěstí. To byl jeden člověk ze spolku. Je docela milý, ale stejně: Nesmí tě tu vidět!
Ó jé, ó jé! To máš pravdu. Musím si hned najít nějaký dobrý úkryt.
Pod pohovkou máš dost místa. Nebo za tou hezky malovanou truhlou, tam naproti u dveří. Tam tě určitě nikdo nebude hledat. Nejlépe uděláš, když se schováš hned, ještě než se vrátí.
všechny ilustrace: © Ackerbürgermuseum Reichenbach