Hrázděná zeď @museum.de

Milý deníčku, dělám pokroky a moje cesta k diplomu muzejního myšáka už není dlouhá. Už jsem pochopil, že v muzeu jsou nejdůležitější vystavené věci – tzv. ex-po-ná-ty. A to můžou být nejrozličnější předměty: velké nebo malé, staré a nové, to záleží na muzeu či výstavě.

A na chodbě v rohu jsem například objevil jeden exponát, který je opravdu neobyčejný: dřevěný rám, ve kterém jsou zabudovány dřevěné kolíky. A mezi nimi je nacpaná podivná hmota z jílu a slámy. Z pohledu nás myší to je príma prolézačka. Ale ve skutečnosti se jedná o příklad, jak se dříve stavěly domy: Nejdříve lidé postavili velkou konstrukci z dřevěných trámů, která se skládala z několika takovýchto dřevěných rámů. A tyto rámy pak zpevnili vzpěrami. Nakonec rámy vyplnili hmotou z jílu a slámy a nechali ji uschnout. A když hmota uschla, měli pěknou, pevnou zeď, kterou pak mohli dokonce omítnout a hezky uhladit. Občas nechali trámy taky neomítnuté, takže vznikl vzor z tmavého dřeva a světlých, omítnutých ploch.

Vyplnit dřevěné rámy slámou a jílem či hlínou nebylo tak těžké. To si mohl udělat každý sám, kdo si chtěl postavit vlastní dům. Nebo si na to objednal hlináka neboli hlinomaze, tedy zedníka, který hmotu připravil a vymazal jí dřevěné rámy.

Milý deníčku, vidíš tedy, každý den se dozvídám a učím něco nového, a tak se pomalu začínám v těch starých časech trochu vyznávat.