Pokladna @museum.de

Milý deníčku, stát se muzejním myšákem není vůbec jednoduché. Tak zaprvé: Musíš se učit, učit a ještě jednou učit! Všechno proslídit, všechno si prohlédnout a hlavně všechno si zapamatovat. A pak za určitou dobu začneš pomalu věcem rozumět. Ale můžu ti říct: Je to dlouhá cesta. A co je pro myšáky nejdůležitější: Nesmíš se při tom dát nachytat, protože většina lidí nemá myši ráda, ani v muzeu ne.

No a tak jsem zjistil, že lidé, kteří bydlí tady v Reichenbachu, mají rádi zejména staré věci. Ale že ty věci jsou občas také trochu rozbité, jim nevadí.

Podívej, tady ten hrůzostrašný orel například. Když jsem ho potkal poprvé, strachy jsem téměř zkameněl.

Ó né! Orel!

Neboj se, malý myšáku. Já už nejsem nebezpečný …

Ne? Nejsi? Opravdu?

Opravdu. Vždyť mi chybí hlava. A už nemám ani zobák, kterým bych tě mohl sežrat.

Bezhlavý orel … hm, to je pravda … Tak mě snad … nesežere. Uf, ale pěkně si mě vylekal! S těmi svými ohromnými a širokými křídly

Hm, ty na většinu lidí zanechají opravdový dojem. A tak to taky má být. Podívej: Dříve jsem seděl nahoře na jednom sloupu – na pomníku, který stál uprostřed Reichenbachského náměstí. Byl to pomník pro vojáky z Reichenbachu, kteří padli během válek za sjednocení Německa. To už je ale dávno. A pomník už je také dlouho zničený. Zůstal jsem jenom já. A tato stará pohlednice. Můžeš si ji nalepit do svého deníku, jestli chceš.

Ó, mnohokrát děkuju! Ale nebuď smutný: Teď jsi přeci tady v muzeu – na památku.

Stejně jako kolega tam vepředu … nebo alespoň to, co z něj zbylo …

Ta kamenná ruka?

Hm, patřila k soše, která stála v parku na zámku Krobnitz – nedaleko odtud. Ministr války a námořnictva Albrecht Theodor Emil hrabě von Roon se v důchodu na zámku usadil. Před vchodem do rodinné hrobky stála jeho socha: v uniformě Řádu německých rytířů. Vééélice vznešený a vzbuzující úctu …

Ó jé.

Ale taky tato socha patří minulosti. Odstřelili ji a zbylo z ní jen pár jednotlivých částí. Například levá ruka.

A sochu tohoto nebohého dítěte tady … tu taky … odstřelili?

Nemám tušení! Ta socha chlapce pochází ze zámku v Mengelsdorfu. Ale co se tam opravdu stalo … to nikdo neví. Nevypadá ale dobře, chudák.

To bych taky řekl.

… a jedním myšákem z přítomnosti. Mnohokrát ti děkuju za všechny informace. A taky děkuju, že jsi mě nesežral.

Není zač

Tak jsem navázal v muzeu svá první přátelství, milý deníčku. Je to tady velmi vzrušující. A můžu tě ujistit: Je tady ještě mnohem víc tajemství a zajímavých věcí, která jsem postupně objevil. Pokračování následuje.