Milý deníčku, jak se správně říká? Konec dobrý, všechno dobré. Moje Lucie a já jsme se nyní přestěhovali do našeho nového domova. Je to ideální místo pro mladou myší rodinu a nachází se hned vedle zahradního domku a pamětního kamenu: starý kmen stromu s hezkou, velkou dírou uprostřed. Údajně to byl dřív vodovod, který přiváděl čerstvou vodu do obydlí obyvatel Reichenbachu. No, možné to je. Ale později se začalo vyrábět potrubí z keramiky a dnes se vyrábí dokonce z betonu. A tak tenhle starý dřevěný vodovod už nikdo nepotřebuje. Je to vlastně škoda, protože vyrobit takovýhle vodovod stálo spoustu práce: Nejdříve je zapotřebí pěkný, rovný kmen stromu, který se musí opatrně vydlabat – to se dělalo pomocí vrtáku, dlouhého alespoň jako kmen sám. A každých pár otáček se z vyvrtaného otvoru musí vyklepat třísky. A pokud se vrtá jenom trochu šikmo, moc blízko k okraji, může stát, že vodovod není dostatečně těsný a prosakuje jím voda. Pak byla všechna práce na nic.
Vodovod, který jsme našli na naší zahradě, je ale velmi dobře vypracovaný a je nejlepším domovem, jaký si jen myší rodinka může přát. Ano, milý deníčku, slyšel jsi správě: Je to pár dnů, co jsme se s Lucií stali pyšnými rodiči. Narodil se nám hned celý houf dětí. V našem hnízdečku uprostřed vodovodu teď leží šest malých myšátek a za několik týdnů už podniknou samy první krůčky. A já jim pak ukážu zahradu a celé muzeum a seznámím je s orlem a plyšovým medvídkem a sklářem a představím jim hmyzí orchestr. Jsem si naprosto jistý, že z nich jednou budou skutečné a důstojné muzejní myši!
všechny ilustrace: © Ackerbürgermuseum Reichenbach
