Čeledínova světnice @museum.de

Ach, ty zatracený kocoure! Tak mi už dej konečně pokoj!

O všechno se tu musím starat já, tady na tom statku! Dokonce musím budit i čeledína, který se ještě válí v posteli. Přitom už je šest hodin!

Vždyť je teprve šest! A dole v chlévě se celou noc telila naše kráva. Nespal jsem ani dvě hodiny!

Ach, ty proklatý kocoure … Já vím, že máš pravdu, už lezu z postele ven. Práce volá. A otec Kliemt už je určitě taky na nohách. A Anna, jeho žena, čeká v kuchyni s čerstvě uvařenou meltou. Tak do toho … jeden, dva, tři a hop ven z peřin!

Brrrr, to je ale nepříjemná zima! Co tady ale člověk může očekávat, když se tu nedá topit? Říkáte, a co teplo, které stoupá z chléva? No, to bohužel nestačí, aby se světnice útulně a hezky zahřála. No, nedá se nic dělat. No, ale já tady nahoře vlastně taky jenom spím.

Tak, nejdříve rozsvítit lampu. A pak rychle vklouznout do oblečení, teď boty a honem domů, do kuchyně. Tam to taky nesmrdí jako v chlévě. Tam stojí dobře vytopená kamna a tam na mě čeká hrnek čerstvě uvařeného kafe … teda melty.

Ale nejdřív se ještě rychle podívám dolů na malé telátko, co se v noci narodilo.

No prosím, vždyť to jde, když se chce! A dvě hodiny spánku čeledínovi musí stačit. Vlastně mně může být vděčný. Co by asi tak řekla domácí paní, kdyby sem přišla nahoru a chtěla tu mandlovat čisté prádlo a čeledín by se tu ještě vyvaloval v peřinách?! Tady, ta velká bedna, to je mandl. Tak se dříve žehlilo: Prádlo – jako peřiny a ručníky a podobně – se mandlem protáhlo, a bylo vyžehleno.

Tak, ale já teď odsud zase zmizím. Ten zápach z chléva tady nahoře … Možná to je sice praktické, že teplo z chléva zároveň zahřívá čeledínovu světnici, ale pro můj jemný kočičí nos to zrovna není. Mňau.