Mlat s kůlnou @museum.de

Haló, Vy tam! Ano, Vy! Viděli jste tady nějakého kocoura? Nebrousil tu právě kolem? Před ním se musí člověk – teda spíš myš – mít na pozoru! To mi věřte. Lepšího lovce myší Markersdorf ještě nezažil!

Ach, od té doby, co se tu usídlil, pro nás myši nastaly těžké časy.

Dokonce ani tady na mlatu si nemůžeme být jisté. A přitom – jen se tu rozhlédněte – je přeci takový mlat opravdovým rájem pro myši!

Vlevo nahoře, na polovysokém přístavku – všude samé obilné klasy. A když se tu v zimě mlátí obilí, přímo tady na dřevěné podlaze, tak zrna létají všude kolem dokola. To stačí, když otevřete pouze svou tlamičku a s troškou štěstí – hopla! – už Vám létají zrnka přímo mezi zuby.

Dříve tu stávala celá rodina, včetně děvečky a čeledína, s cepy v rukou a mlátili obilí. Ale pak nastaly jiné časy. Zabudovali tu automatickou mlátičku obilí. Nejdříve byl venku na dvoře před žentour – teda tu dlouhou dřevěnou tyč – zapřažen vůl a ten pak mlátičku poháněl. A sotva byl statek připojen k elektrickému proudu, fungovala mlátička na elektřinu. No jo, vůl si samozřejmě oddechl a byl rád!

Když bylo obilí sklizeno a svázáno do otepí, ukládalo se nejdřív tady za tou prkennou přepážkou … v tak zvané perně – tak se říká částem stodoly, ve kterých se ukládalo nevymlácené obilí. A to Vám říkám: Když je perna na podzim plná chutných klasů, tak tu všichni moji bráškové a sestřičky, tety a strýčkové a bratranci a sestřenice přes první, druhé a třetí koleno … – no prostě, tak tu všichni máme posvícení. A to znamená, že si dáváme do nosu, až nám praskají břicha … a … než přijde kocour.

Než přijde kocour? Někdo mě tu volá?

Ó jé! Kocour! Zachraň se, kdo můžeš!

Vidím a slyším dobře: Jedna drzá myš převzala mou prohlídku? No počkej, jen co tě chytím!

No, kde jsme skončili? Ach, ano, u perny. (räuspert sich) Tedy, naše perna dnes slouží jako sklad, ve kterém si můžete prohlédnout nejrůznější zemědělské přístroje: pluhy a brány a rozličné nástroje pro zpracování brambor: koše a myčku na brambory a stroj na třídění brambor …

Kliemtovi – to Vám můžu prozradit – nebyli žádní bohatí sedláci. Jakž takž se uživili z toho, co sklidili na poli a co vynesla zvířata … tedy abychom správně řekli: hospodářská zvířata. Koukněte se, tady Vám můžu ukázat jejich fotografii. Tohle je poslední majitel statku Erhard Kliemt, jeho sestra Linda a děvečka Charlotte Tzschoppová s valníkem plným brambor. A vzadu vidíte třídičku brambor, přímo před stodolou, venku na dvoře.

Tak, to bychom měli … moment … Samozřejmě od té doby už pár desítek let uběhlo. Mňau!