Hospodářská kuchyň @museum.de

V hospodě U tří bernardýnů, v hospodě U tří bernardýnů … tralalala tra lalalala lalalala proudem …

No nazdar, mám dojem, že náš kocourek vylízal zbytky kořalky, která nám vytekla na zem!

Kořalka? Jaká kořalka?

Ach ty, kocourátko. Ty teď mazej ven, hop, ven z kuchyně.

No, no … jen se moc nerozčiluj! Ale hop, hop, ven s tebou!

Tenhle kocour je opravdu neskutečný: Občas se chová téměř jako člověk. Klidně se opije naší domácí pálenkou. Něco takového jsem snad ještě nezažila! Ale tady v kuchyni opravdu nemá co dělat. Tady máme spousta práce: lisujeme mošt a zavařujeme ovoce, odstřeďujeme mléko a stloukáme máslo a dnes je na řadě: oblíbené Kliemtské kyselé zelí. Kvůli tomu jsem si dnes ráno ještě extra umyla nohy. Nakrouhané zelí se totiž musí pořádně prošlapat a udusat – a to nejlépe bosýma nohama. Samozřejmě čerstvě umytýma. Tady, v této pěkné, chladné místnosti, pak zelí v klidu může kysat, než ho naplníme do sklenic a prodáme.

A s kapkou domácí kořalky naše zelíčko chutná ještě trochu lépe … a líp se tráví.

Ó, pardón!

Ale, tati, ty pořád s tou svojí kořalkou!

Co, co, co já pořád s mojí kořalkou! Můžeme být šťastní, že jsme právo pálit kořalku mohli převzít společně se statkem. Díky našim domácím pálenkám, kmínce a borovičce, máme pěkný přivýdělek, tak si nestěžuj. A nech mě, musím se podívat, jak daleko už destilace dospěla …

Hmmm! Ta píše!

Jo, ale prosím tě nevylej tu kořalku vedle. Nebo náš chytrý kocourek zase všechno vylíže a bude se tu vrávorat po naší kuchyni.