Obchod / Pokladna @museum.de

Račte, prosím, neváhejte a vstupte! Vážené dámy, vážení pánové a milé děti! Mňau! Vítám Vás v mém království, v muzeu vesnice Markersdorf … ehm … tedy … no ano, jedná se sice o muzeum, ale … Tento naprosto autentický selský dvůr není ničím menším než: mým domovem! Ano, ano, já tady bydlím. Mňau! A Vy, vzácné panstvo, máte tu čest, že Vás dvorem bude provázet sám pán domu … mňau … tedy já.

Nikdo se tu nevyzná lépe než já, kocour Jamal! … ehm … no … možná ještě také lidé, kteří tu kdysi dávno žili, tedy rodina Kliemtových, jistá Charlotte Tzschoppová a tak dále a tak dále … lidé, kteří tu museli tvrdě pracovat, zatímco já – pravý šéf na zdejším dvoře – tu dodnes dohlížím na všechny lidi a zvířata.

Ale nemyslete si, že jsem snad líný! To ne! Také já tu mám svou práci: Honím myši a holuby … a v neposlední řadě: Mou pouhou přítomností zvyšuji atraktivitu tohoto místa. Mimochodem: Jamal znamená „krása“ – v arabštině, já totiž pocházím z dalekého Orientu … Navštívil jsem mnoho cizokrajných zemí a … mluvím sedmnácti jazyky! Mňau! Ale teď dávám tady v Markersdorfu na všechno pozor. To je důležitý úkol.

Například tady, tento kramářský obchod se starým pultem. Skutečný originál! Je starý více než sto let! Tady si můžete koupit všechno, co potřebujete … a ještě mnohem více. Mňau! Nejdůležitější je samozřejmě vstupenka do mého království. Ale kromě toho tu najdete také domácí marmeládu, med, domácí pálenku a pohlednice, kávu a různé kuchyňské náčiní.

A kdo miluje čistotu – stejně jako každá pořádná kočka a pořádný kocour – ten ať se podívá do regálu vlevo: mýdel a prášku na praní co hrdlo ráčí! V nejrůznějších tvarech a barvách …

Jo, jo, takhle to vypadalo v kramářských obchodech … dříve … před sto lety … když jsem byl ještě mladý a tady na dvoře hospodařili Adolf a Anna Kliemtovi spolu s jejich dětmi. To víte: Ne nadarmo se říká, že kočka má sedm životů. To se postupem času pár let nahromadí.

Ale o to větší mám radost, že Vás můžu provázet na cestě minulostí a můžu Vám prozradit pár tajemství z mého ohromného pokladu vědomostí. Následujte mě, rád Vás provedu mým dvorem a zodpovím s radostí všechny Vaše otázky. Dovolíte? Půjdu jako první.

Tato místnost, to si buďte jistí, je učiněným rájem pro kočky a kocoury. Hromady různého nářadí a náčiní … no, jak bych se nejlépe vyjádřil … vládne tu tak trochu kreativní pořádek. Kromě toho: otepi slámy a samozřejmě: spousta myší!

Ještě si moc dobře pamatuju, když Adolf Kliemt nechal tuto remízu přistavět ke stodole … to bylo … moment … roku páně 1899 …

Mňau!

Ale copak, kdepak ses tu vzal? Máme tu nového kocoura? Odkud jsi? No, jednoduše ses sem nastěhoval, viď? Jo, jo, tak to je s kočkami. No, hlavně abys pořádně chytal myši. Ty nám tu jinak zbaští všechno naše obilí.

Mňau!

No vidíš, tak je to správné. Kdybys uměl mluvit, mohl bys mi říct, co si o mém plánu myslíš. Podívej:

Tenhle plán mi udělal jeden stavbyvedoucí: půdorys, průřez, čelní pohled a poloha. To bude naše nová remíza, kterou chceme postavit tady vpravo vedle stodoly, abychom měli konečně kde uložit naše nářadí a různé povozy: žebřiňáky, vozíky, saně na zimu, obraceče sena a také náš trakař – ach, trakař: kortoč!

Korrrr-toč! Mňau!

Co prosím? Říkal jsi něco, ty kočičáku?

Proklatě. Dívá se na mě nějak chytře, že by si člověk skoro myslel, že mi rozumí. V každém případě …

… bude náš statek díky remíze zase trošku hezčí. A navíc remíza bude chránit naše věci před počasím. Jedno je jisté: Nechám remízu postavit a nahoře nad vchodem nechám pověsit tabuli s nápisem, která bude všem připomínat, kdo remízu postavil: A jako Adolf a K jako Kliemt, roku 1899.

Ano, tak to tenkrát bylo, léta páně 1899. Kortoč! Čert to vem, skoro jsem se prozradil. Ale takovéhle slovo – ach! To jsem si nemohl odpustit. Mňau!

Mimochodem stojí kortoč od tatínka Kliemta tady vlevo, hned za oběma vozíky. Vlastně to je úplně normální trakař na seno … horní část je rovná a delší než ta spodní, kde je kolo. Dříve se s ním přepravovali nejrůznější věci, tady na statku, ale i venku na polích. Ale … pokud se ptáte mě … pro mě takový kortoč vypadá téměř jako pohodlné lehátko, co myslíte? Já bych řekl, že se … na tom … kortoči … opatrně stočím do klubíčka a … krátce si tu zdřímnu …