Různá řemesla: ševcovství, mlékárna, zpracování dřeva @museum.de

Tak, jsme tu. Jak jsi už asi pochopil, byli občané-rolníci obojí: občané města, kteří měli různá povolání, a zároveň rolníci, kteří obhospodařovali malé pozemky. Takže vlastně vedli dva životy: městský a selský. Pluh a secí stroj si už viděl. A tady vidíš, jaká povolání ještě měli.

Hm, byli ševci, truhláři nebo tesaři, mechanikové či odlévači skla …

Člověče, ty se už dobře vyznáš! Tak, a tady například vidíš ševcovskou dílnu, jak vypadala dříve. Tady jsou šicí stroje a kopyta, teda dřevěné modely, na kterých se šijou boty.

Ano, ano, a jako rolníci neměli občané-rolníci jenom pole a krávy a koně, ale také například včely. A pro výrobu medu potřebovali tzv. medomet a dýmák na vykuřování včel. A z kravského mléka – konkrétně ze smetany – stloukali máslo – v máselnici, jakou vidíš tady. Smetanu nalili do máselnice a stloukali ji tak dlouho, až zhoustla a bylo z ní máslo. Ale, Alfrede, co to tam na zdi visí za podivné kolo?

Kolo? … Hmm … to nevím.

Vypadá jako kolo od jízdního kola. Jenom s pružinkami.

To je kolo od jízdního kola, ale bez duše a pláště, že.

Kolo od jízdního kola bez duše a pláště? Kdo potřebuje něco takového?

Lidé, kteří nemají gumu na duši a plášť. Jako třeba dřív, když byla válka, 1914 až 1918. Tenkrát byl nedostatek, a proto si lidé museli vypomoct jinak, když chtěli frčet na kole, že. Bez duše a bez pláště.

Když neměli žádnou duši a plášť na kole, mohli přeci jezdit autem.

Ty chytráku! Auta tenkrát také neměli. Ta zabavila armáda – na dopravu zásobování na frontu. To je přeci jasné, že.

Aha …

Válka je strašlivá, že. Ale naštěstí už teď žádnou nemáme. A teď si budeme trochu užívat zábavy – u našich malých přátel v hmyzím hotelu. Magnifique!