Mlýnský kámen @museum.de

Oh, bonjour les amis ... Ach, jen jsem si tu trochu prozpěvoval.

Jean-François je Francouz.

Francouz? Ale jak se dostal Francouz do Reichenbachu?

Ó la la, malý myšáku! Dříve tu v Reichenbachu bylo spousta Francouzů! Přišli sem ze západu po široké cestě …

Jako já!

… po široké cestě … Celá Napoleonova grande armée. A sám Napoleon tu byl také, že. Velký francouzský vojevůdce. A já také. To bylo léta páně 1813.

Slavná francouzská armáda dobývá jednoho vítězství za druhým. Ve městě Großgörschen, v Budyšíně … Všude se na hrdé francouzské vojáky usmívá štěstěna. Ruské a württembergské vojsko prchá na východ, Napoleon jim je v patách. A pak osudový den: 22. května 1813 vzplane rozhodující bitva. Mezi Reichenbachem a Markersdorfem. 30 tisíc vojáků a více než 40 kanónů tu stojí proti sobě. A najednou … padne výstřel.

Grand malheur! Osudová koule z kanónu doletí mezi francouzské oficíry a trefí générala Kirgener a générala Duroc najednou … a oba padnou!

Napoleonovi to zlomilo srdce, neboť Duroc patřil k jeho nejbližším důvěrníkům. Proto císař rozhodl, že pozůstatky jeho věrných druhů mají být přeneseny do Invalidovny v Paříži. Velmi smutný příběh, že. Viděl jsem to na vlastní oči.

Opravdu? Ty jsi u toho byl?

Naturellement! Samozřejmě!

Ale to už je přeci více než dvě stě let!

Správně.

Ale ty jsi přeci mlýnský kámen – kámen, na kterém se ze zrní mlela mouka. Ve vodním mlýně Kuhn v Niederreichenbachu.

Ano a ne.

Ano? Nebo ne?

Obojí. Říkají mi Francouz, protože jsem bojoval ve vítězoslavné grande armée. A když válka skončila … (lapidar) stal se ze mě mlýnský kámen. A tak jsem našel nové zaměstnání. To je jednoduché, že.

Hm, no já nevím …e

Ale to je přece jedno. Že jo, Jean-François?

Naturellement! Samozřejmě.

My jsme ti vlastně chtěli jenom říct, že se později ještě koná malá slavnost. Přijdeš taky?

Samozřejmě, že přijdu … ehm … přivalím se …

A zazpíváš nám, jo?

Ó, to uvidíme, že.

Prosím! Prosím!

D’accord. Tak dobře. Zazpívám. Teď ale tedy musím ještě trochu cvičit. Běžte už napřed, já přijdu hned za vámi.

Do – re – mi – fa – sol. Do – re …

Ach, náš Jean-François rád vypráví. Pojď, mrkneme se ještě rychle tady do toho malého domku, o který se Jean-François opírá. Vchod je hned tady vepředu.