<< < Station: [12] Pluh, secí stroj
Milý deníčku, ten laskavý sklář toho opravdu nenasliboval moc: Sotva jsem se vydal dál, stalo se mi něco velmi zvláštního: Pod malým přístřeškem stálo mnoho podivných strojů a já jsem zrovna přemýšlel, proč tam asi stojí, když …
Hej, ty tam! Co tady děláš? Tebe ještě neznám!
Já … ehm … Já jsem jenom chtěl … Odlévač skla říkal …
No jo, jen klídek. Jsi tu nový?
Hmm.
Ale odlévače skla už znáš?
Hmm.
Moc laskavý člověk. Bohužel tu nejsou všichni jako on. Ale ten je v pořádku. Z něj mít strach nemusíš. A ze mě taky ne. Jmenuju se Alfred, mravenec. Zdravím!
Těší mě. Já jsem Wutz, toulavý myšák.
Jednoduše ses sem zatoulal, jo?
Hmm.
A teď jsi na průzkumné procházce mezi pluhem a secím strojem?
Pluhem a secím strojem?
No jo, tady, ty dva stroje. Ze železa. S koly dopředu. Ty tady jsou ještě z časů občanů-rolníků.
Občanů-rolníků? Ale proč …?
Lidi, kteří tady kdysi žili, ti přeci většinou měli také kousek pole a louky a obhospodařovali je. Pěstovali tam takříkajíc svoji obživu. Měli pár zvířat, hospodářských zvířat: koně nebo krávy nebo tak. A malý pozemek. A ten obdělávali pomocí pluhu – teda vyorávali brázdy. A pak vzali ten druhý – secí – stroj, nasypali do plechovky zrní a jezdili s ním po poli tam a zpátky. No, a zrní padalo v potřebném, pravidelném odstupu – hezky do vyoraných brázd. A za pár týdnů tam pak vyrostly – v pravidelném odstupu – obilné klasy.
To je výborné!
Jo, ale jen do té doby, než přijdou tvoji kolegové, vylezou po klasech nahoru a zpapají všechna nová, čerstvá zrníčka.
Ó!
No, každý se snaží nějak přežít. Občané-rolníci – pomocí svých povolání a malých polí – a myši tak, že slupnou všechna zrnka, která se jim dostanou pod čumák. A hmyz taky. Ale to je zase něco jiného.
Chceš jít se mnou tam dozadu k tomu kulatému mlýnskému kameni pod stromem? S ním si musím ještě o něčem promluvit. A zároveň tě s ním můžu seznámit.
S mlýnským kamenem …? Seznámit?
No jistě. To je Jean-François, taky moc fajnový člověk. Akorát mu většinou není moc dobře rozumět. Tak hop, pojď se mnou.
A tak jsem se seznámil nejen s Alfredem mravencem, ale zároveň také s trochu podivným mlýnským kolem.
všechny ilustrace: © Ackerbürgermuseum Reichenbach