<< < Station: [15] Hmyzí hotel


Hej, kamarádi, vylezte ven! Začínáme!

Musíš vědět, že mezi kameny a tím dřevem žijí moji kolegové: brouci a červíci a škvoři a motýli a pavouci. To stavení se proto jmenuje „hmyzí hotel“. Postavili jej tu lidé. Je to vlastně dobrý nápad.

My, hmyzí stvoření sice nejsme zrovna moc roztomilí a miloučcí a taky nemáme hezké kulaté oči. Ale pro přírodu jsme moc důležití. Staráme se vlastně o základy veškerého života. Vrtáme se v hlíně a tím ji kypříme, opilujeme keře a stromy a … to neříkám moc rád … jsme ptákům a ježkům a jiným zvířatům za potravu. Tak to je.

Teda já, já jím jenom zrníčka … a občas jednu nebo dvě žížaly …

Vidíš. A protože nás už je moc, moc málo, staví lidé hmyzí hotely jako tento. Tam se nám žije moc dobře a tam se můžeme dobře rozmnožovat a dál sloužit přírodě. Ale hlavně: Máme tam hodně zábavy! A pořádáme velkou oslavu!

Smím představit? Náš hmyzí orchestr:

Pavouk – náš hráč na bicí.

Motýl hraje na housle.

Beruška si s sebou přinesla trumpetu …

… a na kontrabas hraje: náš čmelák.

A hned to tu začne … jako každý pracovní den a každý sváteční den – na jaře, v létě a na podzim. Jen v zimě ne, zimu trávíme většinou ve strnulém stavu, takovém zimním spánku. Ale to by tady vedlo moc daleko.

Vážené dámy, vážení pánové z okolních zahrad a luk! Vítám Vás! Náš hmyzí orchestr nám hned zahraje do tance. Nestyďte se a pusťte se do kola! Hladoví dravci se prosím drží zpátky, aby na taneční ploše nedošlo k šarvátkám. Jinak platí stejná pravidla jako vždy: Dovoleno je všechno, co není zakázáno.

Jeden … dva … tři …

Ano, milý deníčku. Tak jsem byl návštěvníkem mého prvního hmyzího koncertu a oslavy. Bylo to moc vzrušující a byl jsem moc překvapen, kolik rozličných zvířat v hmyzím hotelu a na zahradě žije. Seznámil jsem se dokonce s několika hraboši a rejsky. A když pozdě večer vyšel měsíček, zazpíval nám mlýnský kámen dokonce pár romantických písniček.

A já … představ si … Já jsem k tomu tančil s jednou hnědo-bílou myší dámou. Jmenuje se Lucie. Milý deníčku, mám dojem, že jsem se trochu zamiloval. A za to vděčím mým novým hmyzím kamarádům!

všechny ilustrace: © Ackerbürgermuseum Reichenbach