<p>Během dvou století před narozením Krista, které je označováno jako pozdní laténské období, se v Boioduru kromě soli obchodovalo také s dalším zbožím. Ze surového grafitu, který se doloval u obce Hauzenberg v okrese Pasov, bylo možné vyrábět ohnivzdorné nádobí. Sůl, grafit a keramika se z Boiodura dopravovala po Dunaji do keltského světa. Pasov v době Keltů měl již rozlohu středověkého města ve 12. a 13. století. Nálezy tehdejšího osídlení byly objevovány od výběžku města až k dnešní ulici Nikolastrasse, a částečně dokonce na jih od řeky Inn. Mezi lety 50 a 30 př.n.l. stavební činnosti náhle ustaly. Příčina však není známa. Došlo v Boiodurum k útlumu obchodu a tím ke ztrátě zdroje obživy? Nebo byly příčinou opuštění místa časté záplavy? Odpovědi na tyto otázky zůstávají nezodpovězeny dodnes. První římské nálezy spadají až do období kolem roku 50 n.l. Na základě těchto keramických střepů se lze domnívat, že poloostrov nebyl obydlený asi po dobu 70 až 100 let. Přesto je patrné, že některé předměty toto časové mezidobí přečkaly. Pevnost Římanů stejně jako jejich tábořiště převzaly keltské jméno "Boiodurum". Stejně tak byly převzaty názvy původních kmenů pro označení římských územních celků, zvaných "Civitates". Zachování názvu je symbolem určité kontinuity.</p>
