<p>Poté, co byla pevnost Boiodurum ze středního období Římské říše kolem roku 250 našeho letopočtu zničena, postavili Římané o několik desítek let později menší pevnost Boiotro ve stylu hradu. Na půdorysech obou pevností jsou patrné zcela odlišné strategické cíle. Zatímco pevnost Boiodurum byla soudě podle velikosti a čtyř bran zaměřena na expanzi, sloužila následně vytvořená stavba pouze k zajištění obsazeného území a v případě potřeby k jeho obraně. Název "Boiotro" byl odvozen z keltského názvu "Boiodurum", který byl kromě jiného dochován v biografii svatého Severína od Eugippia. V tomto pamětním spisu je vícekrát zmiňován název Batavis a Boiotro. Série mincí dokládá, že byla pevnost Boiotro roku 375 našeho letopočtu vojáky vyklizena, pravděpodobně proto, že jim již nebyl vyplácen žold. V jihovýchodním nároží pevnosti se nachází vestavba z konce 5. století. Můžete ji vidět na modelu uprostřed místnosti nebo venku v areálu muzea. Při vykopávkách zde byla objevena vrstva po požáru, která ve zbývajících částech pevnosti chyběla. Kromě obilných zrn zde byly nalezeny různé kusy uskladňovacích keramických nádob a jedna železná spona. Předměty jsou vystaveny ve vitríně společně s nálezy objevenými při vykopávkách, a částečně datovány do doby působení Severína. Eugippius píše, že Severín nechal zřídit poustevnu pro mnichy. U vestavby by se tak pravděpodobně mohlo jednat o malý klášter. V pamětním spisu je navíc zmiňován kostel. Pro tento kostel nechal Severín v 5. století dovézt relikvie Jana Křtitele. Pro založení společenství mnichů byl boží chrám hlavním předpokladem. Jeho stavba byla zřejmě vytvořena ze dřeva, ovšem tato skutečnost není archeologicky doložena. Vláda Římanů v Pasově byla ukončena roku 476, kdy byl sesazen poslední římský císař, Romulus Augustulus. Většina potomků Římanů, kterým se říkalo Románi, se o dvanáct let později vrátila do Itálie, a pouze malý počet z nich zůstalo v Batavis.</p>
